Kozy snášejí mráz lépe než mokro

Galerie fotek: Kozy snášejí mráz lépe než mokro

1 / 3

Nula, nebo patnáct stupňů

Zootechnici pracují s pojmem dolní kritická teplota. Je to hranice, pod kterou musí zvíře začít pálit energii navíc, aby si udrželo tělesnou teplotu. Rory Lewandowski z extenzní služby Ohio State University ji pro kozy uvádí zhruba na nule, tedy 32 stupních Fahrenheita. Platí to ovšem jen pro kozu se suchou, dobře narostlou zimní srstí.

Jakmile srst zmokne, odhadovaná dolní kritická teplota může vystoupat na 59 stupňů Fahrenheita, tedy asi na patnáct stupňů Celsia. Pod touto hranicí musí zvíře zvýšit tvorbu tepla; neznamená to, že při této teplotě začne mrznout. Mokrá srst totiž ztrácí část izolační schopnosti, vysvětluje Lewandowski.

Kolik to může stát energie, ukazuje orientační pravidlo, které pro chladné počasí uvádí Chelsea Hill z Penn State Extension: s každým stupněm Fahrenheita pod dolní kritickou teplotou se potřeba energie může zvýšit přibližně o jedno procento u suchého zvířete a až o dvě procenta u mokrého. Jde o odhad pro plánování, ne o přímé měření dávky krmiva u každé kozy. Závisí na srsti, kondici, větru i délce vystavení počasí.

Proč ovce zvládá déšť a koza ne

Zajímavé je srovnání s ovcí, která se kozám v mnohém podobá. Lewandowski u ovcí žádnou „mokrou“ hranici neuvádí, protože ovčí vlna dokáže vodu odvádět. Vlna je navíc prosycená tukem lanolinem a i nasáklá si podle Felixe Samuela z Alabamské rozšiřovací služby (Alabama Cooperative Extension System) část izolační schopnosti zachová. „To vysvětluje, proč ovce obecně snášejí vlhko lépe než kozy,“ píše Samuel ve svém letošním doporučení pro chovatele.

Kozí srst funguje jinak. Většina plemen má vrchní hrubé pesíky a pod nimi jemnou podsadu, ze které se u kašmírových koz vyrábí kašmír. Za sucha je tahle podsada výborná izolace, protože drží mezi chloupky vrstvu teplého vzduchu. Když ji ale déšť slepí a promáčí, vzduch zmizí a s ním i teplo. Na rozdíl od ovčí vlny jí chybí mastná vrstva, která by vodu odpuzovala.

Druhý rozdíl je skrytý pod kůží. Kozy ukládají tuk přednostně kolem vnitřních orgánů a pod kůží ho mají málo. Chybí jim tedy vrstva, která u jiných zvířat funguje jako zimní bunda pod kabátem. Poradci pro chov malých přežvýkavců proto opakovaně upozorňují, že kozy jsou citlivé hlavně na kombinaci studeného deště a větru.

U mláďat je rozdíl ještě větší. Podle Chelsea Hill mají kůzlata méně hnědého tuku než jehňata. Tuhle zvláštní tkáň mláďata po narození „spalují“ na teplo, dokud nedostanou mlezivo. Kůzle se navíc rodí mokré od plodové vody, a jeho kritická hranice, která i u suchého novorozence leží kolem deseti stupňů Celsia, se tak ještě zvedá. Hladovění a podchlazení patří podle Hill mezi nejčastější příčiny úhynu kůzlat i jehňat.

Kozy to samy dobře vědí

Že kozy mokro nesnášejí, potvrzují i pokusy, ve kterých se zvířat vědci jednoduše „zeptali“, kde chtějí být.

Švýcarští a němečtí etologové z Agroscope, ETH Zürich a berlínské Humboldtovy univerzity pod vedením Joanny Stachowicz natáčeli v roce 2014 kozy na čtrnácti komerčních farmách. Každé stádo mělo z chléva přístup do venkovního výběhu a vedle stála meteostanice. Během sledování se teploty pohybovaly zhruba od nuly do šestnácti stupňů, vítr foukal nanejvýš čtyři metry za sekundu. I tak byl výsledek jednoznačný. Kozy chodily ven tím víc, čím bylo tepleji, a vyhýbaly se i slabému větru. Jakmile pršelo víc než milimetr za hodinu, což je obyčejný mírný déšť, téměř přestaly z chléva vycházet. Méně jich bylo venku dokonce i hodinu před deštěm a hodinu po něm, jako by déšť cítily dopředu a mokrou zem nesnášely ani potom. Studie vyšla v roce 2019 v časopise Journal of Dairy Science a autoři v ní dodávají, že kozy reagují na chlad mnohem dřív než například ovce.

Ještě zajímavější je pokus norských vědců Knuta Egila Bøeho a Rebeccy Ehrlenbruch z Norské univerzity přírodních věd. Dvacet březích dojných koz rozdělili do čtyř skupin a střídali jim podmínky: venkovní výběh se střechou nebo bez ní, krmení uvnitř nebo venku. Kozy opět trávily venku méně času, když se ochladilo nebo když pršelo či sněžilo. Výběh se střechou využívaly víc za jakéhokoli počasí.

Klíčové ale bylo něco jiného. Celková doba, kterou kozy proležely, a doba, kterou strávily u krmiva, se s chladem neměnila. Kozy prostě přesunuly odpočinek dovnitř, do suchého a chráněného prostoru, a jinak žily normálně. Autoři z toho vyvodili, že ustájení s vnitřním místem k odpočinku a venkovním prostorem pro pohyb chrání kozy dostatečně i v chladném počasí. Mráz pro ně tedy není problém, pokud si mají kam lehnout v suchu.

Co se děje, když koza zmokne

Co přesně se v kozím těle odehrává, když přijde o ochranu, popsal tým Roberty Hetem z Univerzity Witwatersrand. Vědci implantovali deseti angorským kozám ve Východním Kapsku čidla a měřili jim tělesnou teplotu deset dní před stříháním a deset dní po něm, jednou na konci léta a jednou na konci zimy.

Po stříhání kozám klesla teplota v břiše i pod kůží. V noci se rozdíl mezi teplotou uvnitř těla a pod kůží zvětšoval, což znamená, že kozy stahovaly cévy v kůži a končetinách, aby udržely teplo uvnitř. Vědci tomu říkají režim šetření teplem. Po letním stříhání se navíc kozy začaly pohybovat skoro dvakrát víc, protože musely víc spásat, aby měly z čeho topit. Ostříhaná koza je v podobné situaci jako koza promoklá: přišla o vzduchovou vrstvu v srsti a musí kompenzovat jídlem a vlastními zásobami. Když jí dojdou, přichází podchlazení.

Tamní farmáři v reportáži jihoafrického týdeníku Farmer's Weekly popisovali, že si stádo po přechodu na plemenné kozly s jemnějším rounem připadalo zranitelnější. „Teď jsou menší a mají mnohem jemnější rouno,“ řekl jeden z nich. Odborníci ale upozorňují, že souvislost mezi jemností srsti a citlivostí na chlad zatím nikdo neprokázal. Zkoušky, ve kterých se ostříhané kozy natíraly olejem jako náhradou chybějícího tuku, nedaly jasný výsledek, mimo jiné proto, že vlhké počasí se v pokusu těžko napodobuje.

Druhá past: vlhký chlév

Kdo kozy před deštěm schová, má vyhráno jen napůl. Vlhkost umí uškodit i pod střechou. Rozšiřovací služby amerických univerzit opakovaně jmenují mezi podmínkami, které nahrávají zápalu plic u koz, špatné větrání, vysokou vzdušnou vlhkost, přeplněný prostor a nedostatečnou hygienu. Bakterie jako Mannheimia haemolytica nebo Pasteurella multocida žijí v dýchacích cestách zdravých zvířat běžně. Problém nastane, když je oslabí stres, chlad a čpavek z podestýlky nasáklé močí.

Malá terénní studie z Bangladéše, která sledovala čtyřicet koz s onemocněním dýchacích cest, mezi rizikovými faktory zmiňuje i blátivou podlahu se špatným odtokem. Kozy navíc mají nos blízko země, kde je koncentrace čpavku nejvyšší.

Tady se chovatelé často dopouštějí dobře míněné chyby. V obavě z mrazu chlév utěsní, ucpou každou škvíru a zavřou okna. Vzduch se pak nevyměňuje, vlhkost z dechu a moči kondenzuje na stěnách a podestýlka vlhne. Kozám je tak sice o pár stupňů tepleji, ale dýchají vlhký a čpavkem nasycený vzduch. Lepší je chlév, ve kterém je chladněji, ale sucho a čerstvý vzduch, ovšem bez průvanu ve výšce, kde kozy leží.

Co z toho plyne pro chovatele

Rady odborníků se nakonec dají shrnout do několika bodů a všechny se točí kolem sucha.

Střecha je důležitější než topení. Kozy nepotřebují vytápěný chlév. Potřebují přístřešek, kam nezaprší a nefouká, a měly by mít možnost se do něj kdykoli schovat. Norský pokus ukázal, že jim stačí suché místo k ležení a pohyb venku si pak rozvrhnou samy.

Suchá podestýlka každý den. Mokrou slámu je lepší vyměnit nebo přistlat. Koza, která leží na vlhku, ztrácí teplo stejně jako koza v dešti.

Větrat, ale ne profukovat. Čerstvý vzduch nad hlavami zvířat, žádný průvan u země.

Krmení podle počasí, ne podle kalendáře. V chladných a mokrých dnech potřebují kozy víc energie. Nejlepší „topení“ je kvalitní seno, protože při trávení vlákniny v bachoru vzniká teplo. Březím a kojícím kozám, kůzlatům, starým a hubeným kusům je dobré přidat.

Pitná voda, která nezamrzá. Koza, která málo pije, méně žere a hůř se zahřívá.

Pozor na kůzlata a čerstvě ostříhaná zvířata. Novorozené kůzle je potřeba hned osušit a zajistit, aby co nejdřív dostalo mlezivo. Stříhat srstnatá plemena těsně před obdobím studených dešťů je riskantní, jak tragicky ukázal jihoafrický březen.

Garth Sampson z jihoafrické meteorologické služby tehdy farmářům připomínal, že varování před studenou vlnou přišlo s předstihem. Kdo kozy schoval pod střechu, většinou o ně nepřišel. Pro chovatele v Česku z toho plyne jednoduché pravidlo: kozy nemusíte chránit před mrazem tolik jako před deštěm, větrem a mokrem pod nohama.