Proč se včelaři na jaře bojí, kolik včelstev přežilo

Galerie fotek: Proč se včelaři na jaře bojí, kolik včelstev přežilo

1 / 3

Rekordní rána i rychlý návrat

Česká data sbírá tým z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v rámci mezinárodního projektu COLOSS. Jde o dobrovolný dotazník včelařů; výsledky popisují nahlášená včelstva a případný přepočet na celou republiku je odhad, nikoli úplný soupis úlů.

V dotazníku za zimu 2024/25 byla nahlášená ztráta 26,3 procenta, nejvyšší v tehdejší dvanáctileté řadě. UPOL přepočet na zhruba 645 tisíc registrovaných včelstev odhadl na více než 160 tisíc ztrát; nejde o přímo sečtené mrtvé úly v celé zemi. „Letošní data hovořící o úhynu zhruba 26 procent včelstev jsou v porovnání s předchozími roky opravdu extrémní,“ řekl tehdy Jiří Danihlík z katedry biochemie. Nejhorší situace byla v Praze, v Libereckém a Ústeckém kraji. „Úplně nejhorší situace je v okrese Česká Lípa, včelaři tam přišli o polovinu včelstev,“ popsal geoinformatik Jan Brus.

Josef Kölbl, zakladatel včelí farmy Včelařství Domovina na Vysočině, mluvil o „největším úhynu za dobu, co včelaříme“. Včelař Daniel Prokeš z Domažlicka zase upozorňoval, že se to promítne do ceny medu, která je podle něj už tak na hranici rentability.

V monitoringu za zimu 2025/26 odpovědělo 8 610 chovatelů; mezi 93 346 nahlášenými včelstvy nepřežilo 10 525, tedy 11,3 procenta. Při přepočtu na přibližně 600 tisíc včelstev v Česku vychází odhad asi 68 tisíc ztrát. Českolipsko, loňské epicentrum, hlásilo úhyny jen 5,3 procenta. Nejlépe dopadlo Mělnicko se 4,4 procenta. „Výrazně optimističtější,“ shrnul Danihlík.

Neznamená to ale, že se dalo vydechnout všude. Na Jesenicku přišli včelaři o 43,1 procenta včelstev, tedy téměř o každé druhé. Nad dvacet procent bylo Rokycansko. A v Nizozemsku, kde stejný průzkum vede univerzita ve Wageningenu, zimu 2025/2026 nepřežilo 24 procent včelstev. Ztráty tam přesahují dvacet procent už čtvrtý rok po sobě.

Proč se tedy jeden rok umírá po tisících a další rok skoro nic? A proč se to nedá odhadnout dřív?

Zimní včela musí žít půl roku

Klíč je v tom, že včelstvo, které v březnu otevíráte, není stejné jako to, které jste viděli v létě. Letní dělnice žije zhruba šest týdnů, pak se doslova udře k smrti létáním za snůškou. Na konci léta a na podzim se ale v úlu líhne jiná generace. Takzvané zimní včely mají v těle větší tukové zásoby a vydrží žít až půl roku. Celou zimu sedí v hroznu, třesou svaly, hřejí matku a v předjaří odchovají první nové plodování. Teprve pak mohou odejít.

Jenže právě tuhle dlouhověkou generaci si vybírá roztoč kleštík včelí (Varroa destructor). Samička roztoče vleze do buňky s larvou těsně před jejím zavíčkováním a rozmnožuje se tam spolu s vyvíjející se včelou. Živí se její tukovou tkání, tedy přesně tím orgánem, který má zimní včele zajistit dlouhý život. A navíc do ní přenáší viry, hlavně virus deformovaných křídel.

Švýcarský tým kolem Benjamina Dainata už v roce 2012 ukázal, co to znamená v praxi. V úlech, které zimu nakonec nepřežily, začaly dělnice umírat dřív už koncem podzimu. Délka života včel souvisela s tím, kolik bylo ve včelstvu roztočů a jak silně byly jednotlivé včely nakažené virem deformovaných křídel. Včelstvo tedy často neumírá v lednu, kdy je mráz. Umírá pomalu, protože jeho zimní včely se narodily nemocné a nedožijí se jara.

Odtud se bere i jeden obraz, který včelaři z jarních prohlídek dobře znají: úl, ve kterém zbylo jen pár desítek včel s matkou, a vedle nich plné plásty medu. Hlad to nebyl. Včely postupně ubývaly, až jich bylo příliš málo na to, aby hrozen udržel teplo.

Teplé jaro, cementový med a soused, který neléčil

Proč byla zima 2024/2025 tak zlá? Olomoučtí vědci v ní vidí souhru několika věcí. Extrémně teplé jaro 2024 rozjelo vývoj včelstev i roztočů dřív než obvykle. Varroóza podle nich nastoupila zhruba o tři týdny dřív než v předchozích letech, takže roztoči měli víc času se namnožit právě v době, kdy se rodila zimní generace.

K tomu se přidal neobvykle silný výskyt takzvaného melecitózního, lidově cementového medu v červenci 2024. „Je to extrémně tuhý med, který musí včelaři co nejdříve vytočit a zpracovat,“ vysvětloval Danihlík. Med tuhne přímo v plástech, včely ho nedokážou využít a včelař s ním má práci právě v době, kdy by měl včelstva léčit proti varroáze. Ošetření se tak na mnoha místech zpozdilo.

Dlouhodobým problémem je i zkracující se zima. Když je teplý podzim, matka klade vajíčka déle, než by měla. Ve včelstvu je pořád plod a v něm se pořád množí roztoči. Polští vědci z Poznaně a Gdyně prošli 22 let záznamů z jednoho včelína a v roce 2021 v Scientific Reports popsali, že po teplejším jaru a teplejším říjnu bylo na podzim ve včelstvech víc roztočů. Hlavní roli podle nich hrálo to, že teplo znamená víc včel a víc plodu, ve kterém se roztoči množí. Teplo navíc láká včely ven i v zimě, kdy venku nic nekvete. Tým z Washingtonské státní univerzity a amerického ministerstva zemědělství v roce 2024 spočítal na modelech, že teplejší podzimy a zimy posouvají věkovou skladbu včelstva ke starším včelám, které se vyčerpají dřív. V nejteplejších oblastech amerického severozápadu by podle modelu včelstva na konci zimy mohla do konce století zeslábnout o víc než polovinu.

A pak je tu soused. „V komentářích velmi často narážíme na stížnosti ohledně nekoordinovaného plošného léčení v daných lokalitách,“ říká Jan Brus. Do dotazníku letos včelaři připsali přes 1 200 komentářů. „Pokud včelař svá včelstva poctivě ošetří, ale jeho soused péči zanedbá, dochází k masivním reinvazím roztoče.“ Oslabené, roztoči přeplněné včelstvo navíc často vyloupí silnější včely z okolí. Odnesou si domů med i s roztoči. Předsedkyně Českého svazu včelařů Jarmila Machová to už v roce 2023 popsala jednou větou: „Když to neudělá jeden, tak si to zas donesou do úlů.“

Americké varování: když přestane fungovat lék

Spojené státy ukazují, kam to může vést, když se k roztočům přidá ještě odolnost. Vědci z americké zemědělské výzkumné služby ARS kolem Zacharyho Lamase a Jay Evanse prozkoumali včelstva šesti velkých komerčních provozů, které na jaře 2025 zkolabovaly. Téměř ve všech našli vysoké hladiny virů deformovaných křídel a viru akutní paralýzy včel. A téměř všichni roztoči, které z mrtvých úlů sebrali, byli odolní vůči amitrazu, jedné z nejpoužívanějších látek proti varroáze.

„Viry se zdají být posledním spouštěčem kolapsu včelstva, ale rezistentní roztoči jsou urychlovač,“ shrnula spoluautorka Judy Chen. Studie vyšla nejprve jako preprint, tedy bez definitivního recenzního řízení, a autoři sami upozorňují, že roli hrají i pesticidy, špatná výživa a stres z převážení včel na opylování.

Rok poté se Amerika trochu nadechla. Podle předběžného amerického průzkumu vedeného Auburnskou univerzitou činily odhadované celoroční ztráty od dubna 2025 do dubna 2026 39,9 procenta. Meziročně klesly o 15,7 procentního bodu; zimní ztráty byly zhruba 30 procent a letní 23 procent. Jde o odhad z odpovědí, ne o sčítání všech včelstev.

Ztráty se střídají, ale ne náhodou

Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského v Dole připomíná, že intenzita varroázy se mění v cyklech a lepší a horší roky se střídají. Podle olomouckých vědců přicházejí rozsáhlé úhyny v průměru jednou za dva až tři roky. Ztracená včelstva se dají poměrně rychle nahradit oddělky ze silných úlů. Někteří včelaři dříve považovali ztrátu kolem deseti procent za přijatelnou; nejde ale o univerzální biologickou normu. Jarmila Machová ale upozorňuje, že to už neplatí a že teplé zimy roztočům nahrávají.

Vztah mezi počasím, napadením kleštíkem a úhyny je složitý. Dotazníková data a jednotlivé studie mohou ukazovat souvislosti, samy však nedokládají, že se po každé špatné zimě opakuje stejný cyklus nebo že jej spouští jediný teplý měsíc.

Olomoučtí vědci teď chtějí z dat udělat nástroj, který by dokázal předpovědět, kde se varroóza rozjede. Jan Brus popisuje plán sestavit model, který propojí klimatická data s údaji o úhynech z jednotlivých okresů. Kdyby fungoval, mohli by včelaři v rizikových oblastech dostat varování dřív, než bude pozdě.

Protože to je ta nepříjemná pravda za jarním strachem. Zimování výrazně ovlivňuje kondice včelstev a zdraví zimní generace, která se líhne koncem léta a na podzim; důležitá je také ochrana před kleštíkem. Včasná péče o zdraví včelstva je důležitá, ale konkrétní ztráty ovlivňuje více faktorů včetně parazitů, virů, zásob, počasí i místních podmínek. O zimním klidu včel a šetrných kontrolách píšeme také v článku Proč včelař v zimě nesmí rušit úl.

Letošní zimní včely už sedí v hroznu. Jak dobře se jim to v srpnu povedlo, se dozvíme na jaře.