Mají psi zimní splín? Co víme o psech a krátkých dnech

Galerie fotek: Mají psi zimní splín? Co víme o psech a krátkých dnech

1 / 3

Třetina majitelů je si jistá

U lidí existuje deprese se sezónním průběhem. Běžná zimní únava ale sama o sobě diagnózu neznamená a lidská diagnostická kritéria nelze jednoduše přenést na psa.

Když se na psy zeptala britská veterinární charita PDSA, odpovědi byly překvapivě jednoznačné. Asi třetina až dvě pětiny majitelů psů uvedly, že jejich zvíře má v zimě znatelně horší náladu. Polovina majitelů tvrdila, že pes v zimě spí déle, zhruba dvě pětiny pozorovaly, že je celkově méně aktivní, a čtvrtina zaznamenala větší chuť k jídlu. Jde o pozorování majitelů, nikoli o potvrzené diagnózy.

Jenže tady je háček. Průzkum měřil to, co si myslí majitelé, nikoli to, co se skutečně děje v psí hlavě. „Jako každý průzkum byl subjektivní a opíral se o to, jak majitelé vnímají svá zvířata," upozorňuje Jerry Klein, hlavní veterinář Amerického kynologického klubu (AKC). Podle něj zatím neexistuje žádná studie, která by se sezónní afektivní poruchou u psů přímo zabývala, a také žádný způsob, jak ji u psa objektivně změřit nebo diagnostikovat.

Znamená to tedy, že si to majitelé jen namlouvají? Ne tak docela. Biologie naznačuje, že psí tělo na krátké dny reaguje víc, než by se mohlo zdát.

Saňoví psi z Aljašky a hormon tmy

Klíčovou roli v zimním splínu u lidí hraje melatonin. Tento hormon vyrábí v mozku šišinka a jeho tvorbu brzdí světlo dopadající na sítnici. Když je venku tma, melatoninu přibývá a tělo dostává signál, že je čas zpomalit a spát. Na krátkém zimním dni pak člověk může být malátný i v poledne.

Psi mají stejný mechanismus. Jak silně funguje, zkoumala před lety fyzioložka Kriya Dunlapová z Aljašské univerzity ve Fairbanksu se svými kolegy. Její tým měřil melatonin u saňových psů na dvou místech: ve Fairbanksu, kde se délka dne mění od 21 hodin v létě po pouhé čtyři hodiny v zimě, a ve státě New York, který leží zhruba na úrovni severní Itálie. Výsledek potvrdil očekávání: psi na obou místech měli v zimě vyšší hladiny melatoninu než v létě, a u psů z dalekého severu trval noční vrchol hormonu déle.

Pak ale přišlo překvapení. Psi z Aljašky, tedy z místa s mnohem drsnější zimní tmou, měli melatoninu méně než jejich kolegové z New Yorku. Vědci si všimli ještě jedné věci: u psů, kteří intenzivně běhali, byly vrcholy melatoninu nižší. Pohyb tedy zřejmě dokáže „hormon tmy" částečně krotit.

Na tuto stopu upozorňuje i Jerry Klein. Pokud by psi zimní depresí trpěli stejně jako lidé, čekali bychom ji nejvíc právě u saňových psů za polárním kruhem. Žádné takové zprávy ale nejsou. „Možná proto, že jsou fyzicky aktivní a mentálně zaměstnaní," říká Klein.

Švédská srst prozradila víc než dotazníky

Nejzajímavější data o psech a zimě ale přinesla úplně jiná metoda. Vědci ze švédské Linköpingské univerzity pod vedením etoložky Liny Rothové sledují hormon kortizol, který tělo vyplavuje při stresu. Neměří ho však v krvi nebo slinách, kde kolísá z minuty na minutu, ale ve srsti. Do rostoucího chlupu se kortizol ukládá postupně, takže pár ustřižených pramínků ukáže, jak na tom pes byl v posledních týdnech až měsících.

V roce 2016 tým publikoval studii 59 německých ovčáků, od rodinných mazlíčků po policejní a armádní psy. Srst jim stříhali v lednu, v květnu a v září. Nejvyšší hladiny kortizolu měli psi v lednu, tedy v srsti, která narostla během pozdního podzimu a začátku zimy.

O tři roky později přišel tým s výzkumem, který obletěl svět. Ann-Sofie Sundmanová, Lina Rothová a jejich kolegové porovnali kortizol u 58 dvojic pes a majitelka. Všechno to byli pastevečtí psi, border kolie a šeltie. Výzkum proslavil hlavně závěr, že psi do velké míry zrcadlí dlouhodobý stres svých majitelek. Méně se mluvilo o detailu, který se týká právě zimy. Vzorky totiž vědci odebírali dvakrát: srst z léta na podzim 2017 a srst ze zimy v únoru 2018. Psi měli v zimě kortizol prokazatelně vyšší než v létě. U jejich majitelek žádný sezónní rozdíl nebyl.

A ještě jedna věc stojí za pozornost. Zimní nárůst byl výraznější u psů, kteří žili jako rodinní společníci, než u psů, kteří pravidelně závodili ve sportech, jako je agility nebo obedience. Rozdíl byl patrný hlavně u šeltií.

Proč by měl rodinný pes v zimě víc stresu než sportovní? Studie odpověď nedává a autoři sami zdůrazňují, že jde o souvislosti, ne o prokázané příčiny. Nabízí se ale vysvětlení, které sedí i na saňové psy z Aljašky. Sportovní pes trénuje celý rok, za tmy i v mrazu. Rodinný pes v zimě často chodí jen na krátké venčení kolem bloku, protože jeho člověku se v plískanici nechce.

Studie z roku 2016 přitom ukázala ještě jeden zajímavý vztah. Čím častěji si majitelé s ovčáky hráli a čím víc je za správné chování odměňovali, tím nižší kortizol psi měli. Výsledek ukazuje souvislost. Sám o sobě nedokazuje, že právě hra způsobila nižší hladinu kortizolu.

Je to pes, nebo jsme to my?

Zbývá nepříjemná otázka: nepromítají majitelé do psů vlastní zimní náladu? Jerry Klein tuto možnost připouští a výzkumy dávají za pravdu, že psi naše emoce skutečně čtou. Studie britských a brazilských vědců publikovaná v roce 2016 v časopise Biology Letters ukázala, že psi dokážou rozlišit pozitivní a negativní emoce člověka, když spojí výraz tváře s tónem hlasu. Švédský výzkum zase naznačil, že psí stres sleduje stres majitele dlouhodobě, ne jen v jednotlivých chvílích.

Majitel, který v zimě sám víc leží u televize, méně chodí ven a je unavenější, tak může psa ovlivnit dvakrát. Jednou svou náladou, kterou pes vycítí, a podruhé tím, že mu nabídne méně pohybu a méně podnětů. Zajímavé je, že u majitelek ve švédské studii se kortizol mezi létem a zimou neměnil. Z hormonálního rozdílu ale nelze určit, kdo z dvojice zimu psychicky snáší hůř.

Pozor na vitamin D

Kdo zná doporučení pro lidi se zimním splínem, ví, že se často mluví o vitaminu D. U psů je to jinak a tady se vyplatí zbystřit. Psi si na rozdíl od lidí neumějí vitamin D vyrobit v kůži pomocí slunečního záření. Už v roce 1994 to ukázali nizozemští vědci, kteří zjistili, že po ozáření sluncem v psí kůži vitamin D nepřibyl, zatímco v kůži potkanů se ho objevilo asi čtyřicetkrát víc. Psi ho získávají z potravy, a proto australská studie u chrtů nenašla mezi ročními obdobími v jeho hladinách žádný rozdíl.

Zimní tma tedy psům vitamin D nebere a doplňky „pro jistotu" jsou zbytečné, ba nebezpečné. „Nadměrné množství vitaminu D může být pro psy toxické," varuje Klein. Předávkování může poškodit ledviny, a to i smrtelně. Kvalitní kompletní krmivo potřebné množství obsahuje.

Co pomáhá, když pes v zimě vadne

Výzkum se možná ještě nedohodl, jestli psí zimní útlum nazývat depresí. Ze studií ale vychází několik praktických rad, na kterých se odborníci shodují.

Venku za světla. Nejdelší procházku dne je dobré přesunout na poledne nebo na dobu, kdy je nejvíc světla. Stanley Coren radí také přesunout psí pelech k oknu nebo prosklenným dveřím, kde zachytí víc denního světla.

Pohyb, ne jen venčení. Přiměřený pohyb a podněty mají smysl i v zimě; uvedené studie však neprokazují ochranu před psí sezónní depresí. Pokud venku mrzne nebo leje, dá se část aktivity přenést domů.

Hra a práce pro nos. Hledání pamlsků, čichové koberečky, hlavolamy na krmení nebo nové triky nabízejí psovi zaměstnání i doma. A podle švédských dat souvisí častější hra s nižším kortizolem, což není totéž jako důkaz účinku léčby.

Hlídat misku. Pokud pes v zimě víc jí a méně se hýbe, kila na sebe nenechají čekat. Podle britského průzkumu PDSA právě zimní přibírání trápí řadu psů, kterým majitelé přisuzují zimní splín.

Nepodceňovat změnu. Únava, víc spánku a menší zájem o okolí nemusí mít se zimou nic společného. Stejně se může projevovat bolest kloubů, která se v chladu zhoršuje, nemoci štítné žlázy nebo jiné zdravotní potíže. Pokud pes výrazně změní chování, je na místě návštěva veterináře, nikoli domácí diagnóza.

Pro domácí zaměstnání se hodí také krátké učení s klikrem. Vybírejte podle zdravotního stavu a zájmu psa, ne podle snahy unavit ho za každou cenu.