Piraně nesežerou krávu za pár minut. Jsou to bázlivé ryby

Galerie fotek: Piraně nesežerou krávu za pár minut. Jsou to bázlivé ryby

1 / 3

Hejno nemusí znamenat společný lov

Představa, že piraně táhnou v hejnech proto, aby mohly společně ulovit velkou kořist, vydržela skoro sto let. Pak se na ni podívali vědci z Mamirauá, rozsáhlé rezervace zaplavených lesů v brazilské Amazonii.

Helder Queiroz z Mamirauá a Anne Magurranová ze skotské University of St Andrews chytili divoké piraně pestré, tedy ten druh s červeným břichem, který znáte z akvárií i hororů. Rozmístili je do nádrží po dvou až osmi rybách a sledovali, jak rychle dýchají. Frekvence pohybů žaberních víček je u ryb dobrým ukazatelem stresu. Výsledek publikovaný v roce 2005 v časopise Biology Letters byl jednoznačný: piraně v malých skupinkách dýchaly rychleji, byly zkrátka nervóznější.

Pak vědci nasimulovali útok kormorána, tedy ptáka, který piraně loví. Zrychlený dech měly všechny ryby. Ty v osmičlenných hejnech se ale uklidnily výrazně rychleji než ryby, které byly jen ve dvou.

„Piraně se ve skutečnosti mnohem víc bojí, že je něco sežere, než že by samy toužily útočit,“ shrnula to Magurranová. A dodala větu, která by se hodila na každou ceduli u akvária: „Jsou to v podstatě obyčejné ryby, jen s ostrými zuby.“

Seznam tvorů, kteří si na piranhách pochutnají, je přitom pořádně dlouhý. Patří na něj říční delfíni, kajmani, volavky a kormoráni, vydry i velké dravé ryby, například arapaima. Hejno pro piraně funguje stejně jako pro sardinky nebo špačky: čím víc očí a těl kolem, tím menší šance, že dravec vybere zrovna tebe.

Podobně mluví i studie brazilských autorů z roku 2025, která porovnávala zprávy v médiích s vědeckou literaturou. Konstatuje stroze, že piraně se mohou shlukovat, ale to samo o sobě nedokládá společný lov velké kořisti a že pro hromadné útoky hejn na velká živá zvířata nebo lidi neexistují vědecké důkazy.

Než kousnou, štěkají

Kdo choval piraně v akváriu, ví, že se nechovají jako krvelační zabijáci. Lekají se prudkých pohybů za sklem, schovávají se v rostlinách a při panice dokážou narážet do stěn nádrže. Belgičtí vědci z univerzity v Lutychu navíc zjistili, že piraně spolu „mluví“.

Millotová, Pierre Vandewalle a Eric Parmentier v roce 2011 nahrávali piraně pestré hydrofonem. Ryby byly většinu času potichu. Ozývat se začaly, když se dostaly do sporu s jinou rybou. Vědci rozlišili tři zvuky. Hluboké „štěkání“ vydávají ryby, když se dvě piraně měří pohledem a krouží kolem sebe. Krátké bubnování se ozývá, když už se o něco přetahují, typicky o potravu. Třetí zvuk vzniká cvaknutím čelistí. První dva piraně vytvářejí pomocí plynového měchýře, který rozechvějí svaly.

V těchto situacích mohou zvuky sloužit jako varování mezi rybami; studie ale nedokládá, že každému kousnutí předchází zvuk nebo že piraně koušou jen po neúspěšném varování.

Zuby jsou skutečné

Nic z toho neznamená, že by piraně byly neškodné. Jejich zuby připomínají trojúhelníkové čepele a skus je mimořádný. Tým Justina Grubicha z roku 2012 změřil sílu stisku patnácti divokých piraní černých. Největší z nich, vážící něco přes kilogram, zakously silou přes 320 newtonů. Na svou velikost mají piraně černé nejsilnější skus ze všech dosud měřených ryb. Podle autorů je to v přepočtu na hmotnost zhruba trojnásobek síly aligátora stejné velikosti.

I Grubichův tým ale v odborném článku poznamenal, že historky o vodách plných piraní, které ohlodají nebohou oběť na kost, jsou obvykle přehnané. Účinnost jejich kousnutí přehnaná není. Obojí platí zároveň: piraně umí ukousnout kus masa jako nůžky, jen to obvykle nedělají plavcům.

Proč koušou do pat

Když už piraně člověka kousne, děje se to podle velmi typického scénáře. Dobře ho popsal brazilský dermatolog Vidal Haddad Júnior z univerzity Unesp v Botucatu.

V březnu a dubnu 2002 ošetřil v městečku Santa Cruz da Conceição, asi 200 kilometrů od São Paula, 38 lidí pokousaných při koupání v přehradní nádrži. Stalo se to během pěti nedělí. Zhruba polovina měla ránu na noze, asi 40 procent na chodidle blízko paty. Rány byly kolem dvou centimetrů široké a hodně krvácely. Nikdo nezemřel, jeden člověk přišel o část prstu.

Vysvětlení dodal zoolog Ivan Sazima z univerzity Unicamp. Tamní druh, menší pirambeba, klade jikry mezi kořeny vodních rostlin u břehu. Rodiče snůšku hlídají a kdo se k ní přiblíží, dostane varovné kousnutí. „Je to jen upozornění,“ řekl Sazima časopisu Pesquisa FAPESP. „Piraně posílají zprávu: drž se dál od mého hnízda.“ Plavec, který se brodí mělčinou plnou rostlin, pro rybu vypadá jako vetřelec, který šlape přímo do její školky. Když v dalších letech na podobných místech natáhli jemné sítě a vytrhali vodní rostliny, kousání přestalo.

711 kousnutí za deset let

Nejpodrobnější novější přehled vyšel loni v časopise Revista da Sociedade Brasileira de Medicina Tropical. Patrícia Tatiane Gomesová, Vidal Haddad Júnior a jejich kolegové prošli zprávy brazilských médií o kousnutí piraněmi z let 2012 až 2022. Napočítali 711 případů ve třinácti státech. Jde o soubor mediálně popsaných událostí, ne o úplný registr všech pokousání; nejvíc jich bylo v Tocantins, Roraimě a ve státě São Paulo.

Z mediálních zpráv bylo 82,27 procenta případů klasifikováno jako lehká a 0,70 procenta jako vážná; jeden případ se týkal nalezeného těla se zraněními slučitelnými s kousnutím piraní. U 16,87 procenta případů podle autorů pacienti neměli zranění popsaná v reportážích. Studie neříká, že tito lidé neměli žádné zranění.

Zajímavější je, čím zprávy samy kousání vysvětlovaly. Nejčastěji šlo o období rozmnožování, kdy samci hlídají hnízda. Na druhém místě bylo vyhazování zbytků jídla a ryb do řeky, které piraně přitahuje ke koupalištím. Pak přehrady a období sucha, kdy se ryby i lidé natlačí do menšího množství vody. Autoři upozorňují, že všechny zprávy bez výjimky mluvily o „útocích“ a že média tím odvádějí pozornost od toho, jak riziko zvyšují sami lidé.

Rosario a horké léto

Nejznámější hromadné kousání posledních let se stalo na Štědrý den 2013 v argentinském Rosariu. Na městské pláži u řeky Paraná pokousaly palometas, místní druh piraní, přes 70 lidí. Sedm dětí přišlo o části prstů na rukou nebo nohou. Město tehdy sužovala vlna veder a voda u břehu byla teplá a mělká.

Argentinská studie z roku 2025 z Universidad Nacional del Litoral se na vztah mezi řekou a kousáním podívala podrobněji. Podle autorů se s rostoucí teplotou vody zrychluje metabolismus těchto ryb a stávají se aktivnějšími. Když k tomu přidáte letní nízký stav vody a tisíce rekreantů, roste šance, že se ryby a lidé potkají. Nejčastěji šlo o druh Serrasalmus marginatus. Žádné krvelačné hejno, jen hodně ryb a hodně lidí v malém kusu teplé řeky.

Co ohlodané kosti

Zbývají smutné příběhy, které se čas od času objeví v titulcích. V lednu 2015 se na řece Maicuru ve státě Pará převrhla v bouři kánoe a šestiletá Adrila Muniz se utopila. Když ji našli, měla nohy téměř ohlodané na kost. Světová média psala o dívce „sežrané piraněmi“. Místní zprávy ale uváděly, že se dívka nejspíš nejdřív utopila a ryby se na ni vrhly až potom.

Tak to vypadá ve většině podobných případů. Piraně jsou z velké části mrchožrouti a mrtvé tělo ve vodě je pro ně potrava jako každá jiná. Ivan Sazima už v roce 1987 popsal, že právě ohlodaná těla utonulých jsou častým zdrojem historek o lidožravých piraních. Soudní lékaři z Porto Velha v Rondônii v roce 2020 prošli případy utonulých z řeky Madeira a svou studii výmluvně nazvali „Mýtus o lidožravých piraních“. Těla utonulých v Amazonii skutečně často poškozují ryby, ale hlavními „pachateli“ jsou podle nich mrchožraví sumci, kterým místní říkají candiru a piracatinga. Piraně jsou jen jedním z mnoha hostů u stolu.

Kdy si dát pozor

Piraní kousnutí byla zaznamenána v různých místech a podmínkách; rozbor médií neurčuje žádnou bezpečnou hloubku ani univerzálně bezpečné koupaliště. Respektujte místní zákazy a upozornění. Zprávy zmiňovaly několik možných okolností, nikoli prokázaná pravidla pro každé místo:

• Řiďte se místními upozorněními a nevstupujte do vody tam, kde se kousnutí opakují nebo úřady koupání nedoporučují.
• Nekoupejte se tam, kde rybáři čistí úlovky nebo kde se do vody vyhazují zbytky jídla.
• Do vody s otevřenou krvácející ranou nevstupujte a při pokousání vyhledejte místní zdravotní péči.

Roosevelt ve své knize napsal, že dobytek bývá při klidném vstupu do vody obvykle ponechán na pokoji, pokud ryby nevyprovokuje krev či poranění. Je to historické pozorování, nikoli záruka bezpečí pro každou řeku nebo zvíře. Další kontext o dravých akvarijních rybách nabízí přehled dravých akvarijních ryb.