Rybáři chytají hlavně odvážné ryby. Ryby se tak stávají plašší

Jeden okounek pstruhový se v americkém jezírku chytil na udici šestnáctkrát za jediný rok, zatímco asi dvě stě ryb se za čtyři roky neulovilo. Pokusy s tímto druhem ukázaly dědičné rozdíly v náchylnosti k udici. Výsledek ale nelze zobecnit na všechny ryby ani vody.
Ridge Lake v Illinois se v 70. letech stalo místem dlouhodobého sledování okounků pstruhových. Jedna ryba se podle pozdějších vzpomínek chytila mnohokrát, zatímco asi dvě stě označených jedinců se během sledování neulovilo.
Následný šlechtitelský pokus ukázal dědičné rozdíly v náchylnosti k udici u této konkrétní populace. Neznamená to, že v každé vodě nebo u každého druhu rybáři loví jen „nejlepší rodiče“. O učení ryb na háček píšeme také v článku ryby si pamatují síť, ve které je chytili.
Obsah článku
Galerie fotek: Rybáři chytají hlavně odvážné ryby. Ryby se tak stávají plašší
Foto: Peter O'Connor aka anemoneprojectors from Stevenage, United Kingdom · Wikimedia Commons · CC BY-SA 2.0 · Kapr obecný těsně pod hladinou zelenavé vody.
Foto: Sven Riewe · Wikimedia Commons · CC0 · Kapr obecný fotografovaný pod vodní hladinou.
1 / 3
Proč berou ti odvážní
Odpověď je překvapivě prostá. Aby se ryba chytila, musí nejdřív najít nástrahu, přiblížit se k ní a odvážit se ji vzít. Ryba, která víc plave, víc prozkoumává a méně se schovává, má k háčku zkrátka víc příležitostí.
Nejčistěji to ukázal pokus s kaprem, kterého v Česku asi není třeba představovat. Tým z berlínského Leibnizova institutu pro sladkovodní ekologii a vnitrozemský rybolov (IGB) vypustil do tří pokusných rybníčků 120 mladých kaprů zhruba stejné velikosti a věku. Každá ryba měla pod kůží čip a antény u krmných míst zaznamenávaly, kdo chodí žrát často a kdo se drží v úkrytu. Teprve potom přišli na řadu rybáři, čtyři hodiny denně po dobu dvaceti dnů.
V prvním týdnu rozhodovala hlavně velikost, větší kapři se chytali dřív. Jakmile ale lov pokračoval, do popředí se dostala povaha. Po dvaceti dnech patřilo chování ryb k nejsilnějším prediktorům toho, zda se chytí, silnějšímu než rychlost růstu v tomto pokusu. Autoři navrhli, že intenzivní lov může některé populace posouvat k nižší ulovitelnosti; nejde o jistý vývoj pro všechny vody.
Podobně dopadl už v roce 2008 kanadský pokus Petera Bira a Johna Posta s pstruhem duhovým. Do malých jezer vysadili dvě linie pstruhů, rychle rostoucí a odvážnou a pomalejší a plachou, a pak v nich napodobili intenzivní lov do sítí. Odvážní a rychle rostoucí pstruzi z jezer mizeli výrazně dřív. Největší úlovek přišel hned první den. „Chytaly se ty rychle rostoucí, agresivnější ryby, a tím mizely z chovného základu,“ shrnul Biro.

Udice odebírá nejlepší otce
Tady začíná být příběh nepříjemný. Odvaha totiž u ryb často jde ruku v ruce s vlastnostmi, které jsou pro populaci cenné.
U okounků pstruhových se o jikry a plůdek starají samci. Hlídají hnízdo a odhánějí všechno, co se k němu přiblíží. Vědci z Illinoisu pozorovali Philippovy dvě linie podvodními kamerami a v roce 2012 v časopise PNAS popsali, co viděli. Samci z „chytlavé“ linie hnízdo hlídali agresivněji a intenzivněji, a měli také vyšší reprodukční úspěch. Nástrahu u hnízda zřejmě vnímají jako vetřelce, na kterého je nutné zaútočit. Závěr studie zní téměř jako obžaloba: rekreační rybolov selektivně odebírá jedince s nejvyšším potenciálem zplodit potomstvo.
Ještě zřetelněji se střet zájmů ukázal u štiky. Christopher Monk a Robert Arlinghaus z IGB sledovali štiky v jednom pokusném jezeře v Braniborsku. Pomocí akustické telemetrie zaznamenávali, kolik se která ryba pohybuje, a díky genetickým testům čtyři roky zjišťovali, kolik má která štika potomků. Výsledek vyšel v roce 2021 v PNAS pod výmluvným názvem Souboj mezi lovem a přírodním výběrem vytváří malé a plaché ryby.
„Větší štiky mají víc potomků. Přírodní výběr proto podporuje, aby štiky rostly do velikosti,“ vysvětlil Monk. Rybolov tlačí přesně opačným směrem, protože bere ty velké. A navíc: ze dvou stejně velkých štik se častěji chytila ta aktivnější. Opačný tlak, který by naopak zvýhodňoval aktivní štiky, příroda podle vědců nevyvíjela. Výsledkem podle Arlinghause je „přežívání malých, neaktivních a hůř chytitelných štik“.

Ryby se také učí
Genetika ale není celý příběh. Ryby si pamatují a některé se učí rychleji, než by rybář čekal.
Už v roce 1970 nizozemský biolog J. J. Beukema popsal u kaprů takzvané učení na jeden pokus. Kapr, který se jednou chytil, se pak háčku vyhýbal, a podle pozdějších popisů jeho práce byli takoví kapři hůř chytitelní ještě po roce. V roce 2020 šli švédští a němečtí vědci kolem Magnuse Lovéna Walleria z Göteborské univerzity ještě dál. V laboratoři zjistili, že kapr se háčku začne vyhýbat nejen poté, co se chytí sám, ale i když vidí, jak se chytá jiný kapr. Opatrnost se tedy může šířit hejnem.
Zároveň je poctivé dodat, že navazující studie z roku 2023 ukázala, že tato naučená opatrnost nemusí být věčná. Po sedmi měsících od zážitku už se pokusní kapři od ryb, které háček nikdy nepoznaly, výrazně nelišili. Učení tedy rybám pomáhá, ale zřejmě nevysvětlí všechno. Dlouhodobou změnu populace má spíš na svědomí to, kdo přežije a kdo se rozmnoží.

Totéž se děje v moři i v Baltu
Laboratorní rybníky jsou jedna věc, otázka zní, jestli se to děje i ve volné přírodě. Nejnovější data říkají, že ano.
V prosinci 2024 zveřejnil tým Phillipa Rosera a Roberta Arlinghause v časopise Fisheries Management and Ecology studii s názvem, který by se hodil i na titulní stranu bulváru: Vzácné a plaché vůči nástrahám. Vědci srovnávali štiky v pobřežních vodách jižního Baltu, a to ve třech oblastech se zčásti omezeným rybolovem a v sousedních místech, kde se chytat smí. V chráněnějších místech bylo štik dvakrát až čtyřikrát víc a žilo tam víc výjimečně velkých kusů. Štiky tam ale také výrazně ochotněji útočily na umělé nástrahy. Asi třetinu rozdílu v úlovcích mezi chráněnými a lovenými místy vědci připsali právě plachosti ryb vůči nástrahám.
Ve Středomoří změřil podobný efekt Valerio Sbragaglia z IGB s kolegy z Itálie, Francie a Španělska. V roce 2016 se potápěli ve třech oblastech a pronásledovali přes 1 300 ryb pěti pobřežních druhů. Sledovali, na jakou vzdálenost ryba uteče. Jednou je pronásledoval neškodný šnorchlař, jindy potápěč s harpunovou puškou. Ryby z míst, kde se podvodní lov povoluje, prchaly před ozbrojeným potápěčem z mnohem větší dálky, nejvíc ty druhy, které lovci střílejí nejčastěji, například pražma bělavá. „Čím nebezpečnější situace, tím silnější reakce,“ řekl Sbragaglia.
Na korálových útesech Papuy Nové Guineje dospěl k podobnému závěru už v roce 2011 tým Davida Fearyho. V chráněných zónách ryby utíkaly, když se k nim potápěč přiblížil na dva až tři metry. V lovených oblastech už na čtyři až pět metrů. Typická místní harpuna přitom dostřelí zhruba na tři metry.
A u Mallorky tým Josepa Alóse v roce 2015 zjistil, že kanic písmenkový, malá dravá ryba ze skalnatého pobřeží, se v místech s intenzivním rybolovem udici vyhýbá víc než tam, kde se chytá méně. U druhého sledovaného druhu, všežravé pražmy, se ale podobný efekt neukázal.

Proč by to mělo zajímat i nerybáře
Plachá ryba neznamená jen prázdný vezírek. Biologové na tom vidí dva větší problémy.
Prvním je počítání ryb. Úlovky rybářů patří k hlavním údajům, podle kterých se odhaduje, kolik ryb ve vodě je. Když se ale ryby naučí nástrahám vyhýbat nebo když přežijí hlavně ty plaché, úlovky klesají rychleji než skutečný počet ryb. „Plachost vyvolaná rybolovem, která snižuje ulovitelnost, znamená, že chytáme méně ryb, než kolik jich v oblasti skutečně je,“ upozornil Arlinghaus. Správci vod pak mohou dojít k chybnému závěru, že je ryb méně, než ve skutečnosti je, a sáhnout po špatných opatřeních.
Druhým problémem je ekologie. Plachá ryba méně plave, méně loví a víc se schovává. Arlinghaus a kolegové v roce 2017 v časopise Fish and Fisheries popsali celý tento posun jako „syndrom plachosti“ a varovali, že může měnit vztahy mezi dravci a kořistí a celkovou produktivitu vod. Jak velké dopady to v přírodě má, zatím nikdo s jistotou neví.

Ne každá ryba hraje podle pravidel
Obraz přitom není tak jednoznačný, jak by se mohlo zdát. U pstruha obecného dala jedna generace selekce udicí rozporné výsledky: v líhňové populaci byla potomstva „neulovitelných“ rodičů zvídavější, u divoké populace to vyšlo naopak. U slunečnic se zase podle některých prací chytali spíš plaší jedinci. A záleží i na technice. Kanadská studie z roku 2015 naznačila, že různé nástrahy a způsoby lovu cílí na ryby s trochu odlišnou povahou. Výrazné třpytivé nástrahy lákají odvážnější kusy, nenápadná žížala pod splávkem spíš ty bojácnější.
V řadě studií intenzivní lov souvisel s nižší ulovitelností nebo změnou chování, ale směr a velikost účinku se liší podle druhu, prostředí i použité metody.
Co s tím
Vědci z IGB tvrdí, že samotná minimální lovná míra tenhle proces nezastaví, ledaže by byla velmi přísná. Účinnější by mohlo být takzvané lovné okno, tedy kromě spodní hranice zavést i horní, nad kterou se velké ryby musí pustit. Pro baltské štiky projekt Boddenhecht doporučil zvýšit minimální míru z 50 na 60 centimetrů a ponechávat si jen štiky mezi 60 a 90 centimetry. Další možností jsou klidové zóny, střídání lovených a nelovených úseků nebo omezení počtu rybářů. To poslední by ale rybáři nesli těžce, což autoři otevřeně přiznávají.
I jednotlivý rybář přitom může něco udělat. Střídat revíry, nástrahy i druhy, na které chytá, a nevracet se pořád na stejné místo za stejnými rybami.
Těch dvě stě okounků z Ridge Lake, které se za čtyři roky nenechaly chytit ani jednou, tehdy působilo jako kuriozita. Dnes se zdá, že šlo o pohled do budoucnosti mnoha vod, kde se intenzivně chytá. Neulovitelná ryba, o které se vypráví u každé hospody u rybníka, možná není legenda. Je to výsledek desítek let, během kterých udice pečlivě vybírala ty druhé.
Použité zdroje a užitečné odkazy
- ScienceDaily: Largemouth bass vulnerability to being caught by anglers is heritable (2009)
- Carleton News / The Conversation: How anglers are changing the catchability of fish
- Klefoth et al. 2017: Toward a mechanistic understanding of vulnerability to hook-and-line fishing, Evolutionary Applications
- Biro & Post 2008: Rapid depletion of genotypes with fast growth and bold personality traits from harvested fish populations, PNAS
- NZ Herald: Big catch from gene pool could change evolution
- Phys.org: Fishing may lessen population of the best male bass (2012)
- Phys.org: Fishing promotes small, shy fish (Monk et al. 2021, PNAS)
- Monk et al. 2021: The battle between harvest and natural selection creates small and shy fish
- Lovén Wallerius et al. 2020: Hook avoidance induced by private and social learning in common carp
- Roser et al. 2024: Getting Scarce and Lure Shy, Fisheries Management and Ecology
- IGB: Spearfishing makes fishes more timid (Sbragaglia et al. 2018)
- Phys.org: Mediterranean fish retreat from divers with spearguns
- EurekAlert: Fish learn to avoid spearfishers in Papua New Guinea (Feary et al.)
- Alós et al. 2015: Recreational angling intensity correlates with alteration of vulnerability to fishing
- ScienceDaily: Clever fish off the coast of Mallorca (2015)
- Arlinghaus et al. 2017: Passive gear-induced timidity syndrome in wild fish populations, Fish and Fisheries
- Does parental angling selection affect the behavior or metabolism of brown trout parr?
- Wilson et al. 2015: Does Angling Technique Selectively Target Fishes Based on Their Behavioural Type? PLOS ONE
- IGB: Boddenhecht, tisková zpráva o baltských štikách
Nejnovější články

Shetlandský pony je silnější, než vypadá. Utáhne náklad těžší, než je sám
Shetlandský pony vypadá jako malý huňatý společník, ale jeho předkové tahali v dolech těžké vozíky s uhlím. Náklad mohl vážit víc než...
Daniel Hanuš ·

Proč plazi potřebují teplé i studené místo v teráriu
Plazi si tělesnou teplotu upravují přesunem mezi teplejšími a chladnějšími místy. Proto by terárium nemělo mít všude stejnou teplotu...
Daniel Hanuš ·

Smí králík jíst meloun?
Králík může dostat malý kousek melounu jako občasný pamlsek, ne jako běžnou součást jídelníčku. Dužina obsahuje hodně vody a cukru...
Daniel Hanuš ·

Proč kůl u mladého stromu nemá být moc vysoký
Mladý strom se má po výsadbě ujmout, ne zůstat pevně přivázaný pod korunou. Vysoký a těsný úvazek může omezit přirozené zesilování kmene...
Daniel Hanuš ·

Kočky mají raději lidi, kteří je nechají přijít samy
Když se kočka přiblíží k člověku, který ji nevolá ani se jí nedotýká, může to vypadat, jako by si vybírala právě toho, kdo ji nemá rád...
Daniel Hanuš ·

Jak kočku zabalit do ručníku u veterináře
Při ošetření může ručník některým kočkám nabídnout úkryt a omezit jejich pohyb. Jiné však zabalení stresuje, takže nejde o zaručený...
Daniel Hanuš ·

Kolik koček je v jedné domácnosti už moc
Jedna kočka navíc může soužití změnit, ale žádný vědecký limit neplatí pro všechny domácnosti. Studie sledují napětí, zdraví i to, zda...
Daniel Hanuš ·

Některé žáby si do těla vyrobí nemrznoucí směs z cukru
Skokan lesní z Aljašky přežívá zimu i poté, co mu část tělesné vody zmrzne a srdce i dýchání se na čas zastaví. Při ochlazení zvýší...
Daniel Hanuš ·

Čínský chocholatý pes vyhrává soutěže o nejošklivějšího psa světa
Čínští chocholatí psi a jejich kříženci patří k výrazným vítězům kalifornské soutěže o nejošklivějšího psa. Holá kůže a chybějící zuby...
Daniel Hanuš ·

Klíšťata nespí celou zimu. Stačí jim pět stupňů
Klíšťata mohou být aktivní i v zimě, zejména za mírnějšího počasí, ale jejich aktivita závisí na druhu, místě a mikroklimatu. Švédská...
Daniel Hanuš ·

Puli a komondor mají srst v provazcích jako dredy
Puli a komondor zaujmou srstí rozdělenou do dlouhých provazců. Štěňata se s nimi nerodí: vznikají postupně, když se krycí chlupy...
Daniel Hanuš ·

Péče o filodendron v zimě: světlo, voda a teplota
Filodendron srdčitý v zimě obvykle potřebuje hlavně dost světla, opatrnější zálivku a ochranu před studeným sklem či průvanem. Čísla z...
Daniel Hanuš ·

Proč ryby v akváriu dýchají rychle
Ryby rychle kmitají žábrami nebo se drží u hladiny? Nejdřív zkontrolujte vodu a chod techniky. Příčinou může být nedostatek kyslíku...
Daniel Hanuš ·

Pěnkava jikavec přilétá na zimu ze severu. Někdy po milionech
V lednu 2021 pozorovatelé u slovenských Krompach odhadli, že do nocoviště přilétlo přes milion pěnkav jikavců. Taková hejna nejsou...
Daniel Hanuš ·

Jak spočítat, kolik sena na zimu potřebujete
Kolik sena objednat na zimu? Začněte hmotností zvířete, dobou bez pastvy, kvalitou a obsahem sušiny v konkrétním seně. Pak připočtěte...
Daniel Hanuš ·

Potkan si ocasem reguluje teplotu těla
Potkaní ocas pomáhá tělu odvádět i zadržovat teplo. V laboratorních pokusech vědci měřili, jak se mění jeho povrchová teplota při...
Daniel Hanuš ·

Proč stará kočka přestane chodit do bedýnky
Rentgenová studie sta koček starších dvanácti let našla u 90 z nich degenerativní změny kloubů, přestože zdravotní záznamy artritidu...
Daniel Hanuš ·

Proč se včelaři na jaře bojí, kolik včelstev přežilo
Na jaře 2025 vykázal český monitoring COLOSS zimní ztráty 26,3 procenta; přepočet na celou republiku odhadl přes 160 tisíc uhynulých...
Daniel Hanuš ·

Proč se kočka lekne, když ji probudíte
Kočka, kterou někdo nečekaně pohladí ve spánku, může sebou trhnout, vyskočit nebo zasyčet. Přímých studií běžného leknutí u domácích...
Daniel Hanuš ·

Jak v zimě pěstovat bazalku na parapetu
Bazalka ze supermarketu může v zimě strádat kvůli nedostatku světla, chladu u okna nebo příliš mokré zemině. U některých květináčů potíže...
Daniel Hanuš ·















Diskuze, komentáře a vaše zkušenosti
Napište nám svůj názor, zeptejte se nebo poraďte ostatním. Vítáme slušné a užitečné příspěvky. Spam, reklamu a nevhodné komentáře odstraňujeme.
Všimli jste si, že některé ryby reagují na nástrahu odvážněji než jiné?