Pěnkava jikavec přilétá na zimu ze severu. Někdy po milionech

Galerie fotek: Pěnkava jikavec přilétá na zimu ze severu. Někdy po milionech

1 / 3

Všechno je to o bukvicích

Proč se jikavci jednou rozprostřou po celé Evropě v malých hloučcích a jindy se nahrnou na jediné místo? Odpověď leží pod buky.

Bukvice jsou pro jikavce zimní palivo číslo jedna. Buk ale neplodí každý rok stejně. Jednou za několik let nastane takzvaný semenný rok, kdy stromy v celém regionu najednou vysypou obrovské množství plodů, a pak zase pár let skoro nic. Švýcarský ornitolog Lukas Jenni ze Švýcarské ornitologické stanice v Sempachu prošel v roce 1987 záznamy o masových shlucích jikavců v Evropě od roku 1900 a našel jednoduchou zákonitost: obří nocoviště se tvoří jen tam, kde se zrovna urodily bukvice.

Druhou podmínkou je sníh. Jikavci sbírají bukvice ze země, takže když napadne souvislá pokrývka, potrava zmizí pod ní a hejna musí táhnout dál na jih a jihozápad. Jenni zároveň zjistil, že masové výskyty nemají žádnou pravidelnou periodu. Nedá se říct, že přijdou každých pět let. Přijdou, když se sejde úroda buků, mírná zima a špatné podmínky dál na severu.

Švédští vědci Stefan Lithner a Ingemar Jönsson z Lundské univerzity sledovali v 90. letech na jihovýchodě Švédska, jak se úroda buků propisuje do počtu ptáků. Po dobrých semenných letech tam jikavci obvykle zimovali ve velkém. Jenže ne vždycky: v zimě 1992/93 chyběli úplně, přestože buky rok předtím plodily mimořádně. Jikavec je prostě kočovník, který se rozhoduje podle celé mapy Evropy, ne podle jednoho lesa.

Milion ptáků na hektar

Jak velká taková nocoviště jsou? Tady začíná detektivka. Švédský badatel Tomas Svensson v roce 2020 shromáždil všechny dostupné zprávy o obřích hejnech jikavců a podíval se, jak k číslům jejich autoři vlastně došli.

Nejslavnější údaj pochází ze švýcarského Thunu na začátku 50. let: 72 milionů ptáků, často zaokrouhlováno na 70 milionů. Pozorovatelé tehdy odhadli objem letícího hejna a vynásobili ho předpokládanou hustotou. Svensson tuhle metodu považuje za nejméně spolehlivou, protože šířka, výška i hustota hejna se dají jen hádat. Jenni později odhadl, že v Thunu mohlo být spíš 2,8 až 7 milionů ptáků. Ani to ovšem není málo.

Svenssonův závěr zní střízlivě, ale pořád ohromuje: doložit se dají nocoviště zhruba do 15 milionů ptáků. A na jediném hektaru lesa jich může v noci sedět řádově milion. V jednom velkém smrku se podle jeho měření vejde kolem tisíce jikavců, na jedné větvičce jich termokamera zachytila deset vedle sebe. Sám to viděl na vlastní oči v zimě 2019/20 u jezera Rössjön na jihu Švédska, kde z fotografií spočítal 4 až 10 milionů ptáků na necelých šesti hektarech.

S jídlem je to podobně závratné. Jeden jikavec sní za den asi 40 bukvic, zhruba 8 gramů. Milion ptáků tak denně spořádá osm tun semen a za čtyři zimní měsíce kolem tisíce tun. Proto taková hejna nemohou zůstat na místě, kde se buky neurodily.

Pět milionů ve Slovinsku, milion v Krompachách

Za poslední roky se obří nocoviště objevila kousek od nás několikrát. V zimě 2018/19 zažilo Slovinsko invazi, jaká přichází jednou či dvakrát za deset let. Ornitologové ze slovinské organizace DOPPS pod vedením Tomaže Miheliče našli v kopcích Zasavje podél řeky Sávy nocoviště, kam se každý večer slétali ptáci z oblasti o rozloze asi sto kilometrů čtverečních. Spali na ploše pěti hektarů, tedy v kruhu o průměru zhruba 250 metrů. Podle analýzy ranních snímků, kdy hejno vzlétalo k bukům, jich bylo nejméně dva, spíš ale pět milionů. Přesné místo ochránci tajili, aby k němu nejezdily davy.

Slovensko má s jikavci vlastní zkušenosti. Už v zimě 2008/09 se u Gelnice odhadovalo nocoviště na 1,5 až 3,5 milionu ptáků. Pak přišly Krompachy. Ornitologové si podle magazínu Avifauna všimli, že se tam ptáci slétají nejméně od 10. prosince 2020. Hejna přilétala kolem tři čtvrtě na tři odpoledne a vrchol nastal těsně před setměním. Ráno se zvedla a rozletěla se desítky kilometrů do bukových lesů za potravou. Pozorovatelé odhadovali velikost hejn, která viděli přilétat z jednotlivých směrů, a své odhady následně sečetli. Výsledné číslo proto závisí na metodě a může mít značnou nejistotu.

Davy lidí a jestřáb uprostřed

Když se v lednu 2024 objevil milion jikavců na mýtině u Langenthalu v kantonu Bern, stalo se z toho národní představení. Lidé se sjížděli z Bernu, Aargau, St. Gallenu, Zugu i Solothurnu. Kolem čtvrté odpoledne dorazila první hejna, hodinu kroužila a skládala se do vlnících se útvarů a v pět už byla schovaná v jedlích. Nad mýtinou kroužili krahujci, do hejna se střemhlav vrhl sokol stěhovavý. „To je šílené. Nikdy by mě nenapadlo, že přijde tolik lidí,“ řekl švýcarskému webu blue News Ueli Marti, předseda místního spolku na ochranu ptáků.

„Tihle jikavci, ty formace, ten zvuk a k tomu tak krásný pták,“ popisoval pro televizi SRF biolog Livio Rey ze Švýcarské ornitologické stanice. Vysvětlil také, proč se to neděje každý rok: musí se urodit buky, nesmí ležet sníh a dál na severu musí být s potravou zle. V zimě 2023/24 se to sešlo.

Noc na přelomu let 2024 a 2025 přinesla u bulharské Koprivštice hromadný úhyn jikavců. Záchranáři postupně hlásili přes tisíc mrtvých a 31 nalezených živých ptáků. Pitvy popsaly krvácení a známky akutního stresu; záchranná organizace spojovala událost s ohňostroji, ale přesnou příčinu smrti každého jedince ani podíl jednotlivých faktorů nelze z dostupných zpráv určit. Nelze proto tvrdit, že ohňostroj s jistotou způsobil všechna úmrtí.

Objeví se v Česku v zimě 2026/27?

Zda se obří nocoviště objeví v Česku během zimy 2026/27, nelze spolehlivě předpovědět. Rozhodují bukvice a dostupnost potravy v širším regionu, sněhové podmínky i přesuny ptáků. Zpráva Českého rozhlasu z října 2026 popisovala rozdílnou úrodu bukvic v některých českých oblastech; z těchto lokálních pozorování nelze odvodit, kam se jikavci přesunou. Hejna o desítkách tisíc ptáků se u nás v bukových oblastech objevují běžně, například v Beskydech. Milionová nocoviště zatím v posledních letech hlásilo spíš Slovensko, Slovinsko, Švýcarsko či Německo, kde u hesenského Haigeru v lednu 2015 zalétly za dvě hodiny do jednoho lesa až čtyři miliony ptáků.

Pokud chcete jikavce vidět i bez milionového hejna, stačí v zimě sledovat krmítko. Chodí na slunečnici a semínka spolu s obyčejnými pěnkavami a poznáte je podle oranžové hrudi a bílého kostřece. Zajímavé je, že britská data ukazují opak toho, co by člověk čekal: v letech, kdy je bukvic v lesích hodně, chodí jikavci na krmítka nejméně. Větší počet jikavců u krmítka může souviset s dostupností potravy v okolí, ale sám o sobě není spolehlivým měřítkem úrody bukvic v celé oblasti.

Mimochodem, staří čihaři považovali jikavce za hloupého ptáka. Slovo „jikavec“ se dokonce používalo jako nadávka a dochovala se kvůli němu žaloba z roku 1560. Ptáku, který dokáže najít jediný bukový les s úrodou mezi Skandinávií a Balkánem a svolat do něj miliony dalších, by se ale ta pověst dala docela úspěšně vyvrátit.