Činčily mají sluch podobný lidskému. Pomáhají výzkumu hluchoty

V roce 1975 naučili dva američtí vědci činčilu rozlišovat slabiky „da“ a „ta“. Zvíře pak bez zaváhání určilo hranici mezi nimi přesně v místě, kde ji slyší rodilí mluvčí angličtiny. Ten pokus ukázal, proč je malý chlupatý hlodavec z And už přes šedesát let jedním z nejdůležitějších pomocníků výzkumu sluchu.
Psal se rok 1975 a v Ústředním institutu pro neslyšící v americkém St. Louis seděla psycholožka Patricia Kuhlová nad nahrávkami umělé řeči. Počítač na nich plynule přecházel od slabiky „da“ ke slabice „ta“, krok po kroku, takže mezi oběma krajními zvuky existovala celá řada mezistupňů. Lidé takovou řadu neslyší jako plynulou.
Kuhlová a její kolega James Miller ale tytéž nahrávky pustili činčilám. Zvířata vycvičili, aby na jednu krajní slabiku reagovala jinak než na druhou, a pak sledovali, co udělají s těmi mezi. Výsledek otiskl časopis Science: činčily „přepínaly“ mezi „da“ a „ta“ na stejném místě jako dospělí Američané.
V navazující práci autoři uvedli, že hranice byla pro činčily a anglicky mluvící dospělé „totožná“.

Činčila samozřejmě nemluví a slovům nerozumí. Pokus ale ukázal něco podstatného: její ucho a sluchová dráha zpracovávají zvuky lidské řeči pozoruhodně podobně jako naše. A právě proto se z ní stal jeden z nejcennějších modelů, na kterých vědci zkoumají, jak vzniká hluchota a jak jí předcházet.
Obsah článku
Ucho, které „ladí“ jako lidské
Sluch většiny laboratorních hlodavců je posunutý někam jinam než ten náš. Myši a potkani slyší především vysoké tóny, velkou část pásma, ve kterém se odehrává lidská řeč, vnímají jen špatně. Činčila je výjimka. Podle behaviorálních měření slyší zhruba od 50 hertzů do 33 kilohertzů, tedy v rozsahu, který se s lidským překrývá mnohem víc než u jiných hlodavců.
Přehledová studie, kterou v roce 2019 publikoval v časopise Journal of the Acoustical Society of America tým Moniky Trevinové a Edwarda Lobarinase z Texaské univerzity v Dallasu spolu s Michaelem Heinzem z Purdueovy univerzity, uvádí „pozoruhodnou podobnost“ prahů slyšení činčil a lidí v pásmu zhruba od 100 hertzů do 10 kilohertzů. To je přesně oblast, kde leží většina informací, které potřebujeme k porozumění řeči.
Podobnost jde ještě dál. Činčilí hlemýžď, tedy spirálovitý orgán vnitřního ucha, ve kterém se zvuk mění na nervové signály, má tři závity. Lidský jich má asi dva a tři čtvrtě. Je sice kratší (asi 18 milimetrů proti lidským 31,5), ale stavbou nám velmi blízký. A činčila s věkem hluchne podobným tempem jako člověk: její sluch se zhoršuje o 0,8 až 2 decibely ročně, u lidí je to 0,2 až 2 decibely.
Vědcům hrají do karet i praktické vlastnosti. Činčila má velkou bubínkovou dutinu, takže se k vnitřnímu uchu dá snadno dostat. Je klidná, dá se vycvičit, aby reagovala na zvuky, a v zajetí se dožívá 15 až 20 let, což umožňuje dlouhodobé sledování. Na rozdíl od laboratorních myší navíc není příbuzensky křížená. Jednotlivá zvířata se od sebe liší podobně jako lidé, a výsledky proto lépe odpovídají pestré realitě lidské populace.

Od kožešin k laboratořím
Skoro všechny činčily, které dnes žijí v domácnostech a laboratořích mimo Jižní Ameriku, mají společný původ. Ve 20. letech minulého století přivezl americký důlní inženýr Mathias F. Chapman z Chile jedenáct odchycených zvířat, z toho tři samice, a založil s nimi chov. Chtěl je chovat pro kožešinu. Z jeho malého stáda nakonec těžila i věda.
V odborné literatuře se činčily jako „sluchová“ zvířata objevují od počátku 60. let. V roce 1965 vystavil výzkumník Peters dvě činčily hluku a usoudil, že jsou vhodné ke studiu dočasné i trvalé ztráty sluchu. O pět let později změřil James Miller v St. Louis jejich sluchové prahy. Postupně se ukázalo, jak užitečné jsou: americký Národní institut pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (NIOSH) využil výsledky z činčil i při stanovování limitů hluku na pracovištích. Pravidla, která dnes chrání sluch dělníků v továrnách, tak mají kořeny i v pokusech na těchto zvířatech.

Dočasně ohluchnout neznamená vyváznout bez úhony
Kdo někdy odcházel z koncertu s hučením v uších a utlumeným sluchem, zná dočasný posun sluchového prahu. Většinou se do druhého dne „spraví“ a člověk má pocit, že se nic nestalo. Výzkum na činčilách ale ukazuje, že to není tak jednoduché.
Už starší pokusy dospěly k nepříjemnému závěru: podle práce Rogera Hamernika a kolegů z roku 2002 každý posun sluchu, který přetrvá 24 hodin po hlukové zátěži, předvídatelně zanechá i nějakou trvalou ztrátu. Jiné studie zjistily, že hluk ničí vláskové buňky ve vnitřním uchu ještě měsíce poté, co utichne.
Ještě zásadnější objev přinesl pojem, kterému se začalo říkat skrytá ztráta sluchu. Hluk totiž může poškodit spoje mezi vláskovými buňkami a sluchovým nervem, takzvané synapse, aniž by se to projevilo na běžném audiogramu. Člověk u lékaře „projde“, protože slyší tiché pípání v klidné místnosti. Jenže v hlučné restauraci nebo na rušném nádraží přestává rozumět, co mu kdo říká.
Na činčilách se to dá krásně ukázat. Výzkumníci, kteří u nich chemicky zničili velkou část vnitřních vláskových buněk, zjistili, že dokud ztráta nepřesáhla 80 procent, běžný test sluchu vycházel normálně. Zhoršila se ale schopnost zachytit tón v šumu. Podobně studie z roku 2018 v Scientific Reports ukázala, že tlakové vlny z výbuchu, které zvířatům sluch jen dočasně otupily, připravily je o 20 až 45 procent nervových spojů v uchu. Pro vojáky a policisty je to důležitá zpráva.

Sto šedesát šest lidí a sedm činčil
Klíčová otázka zněla: děje se totéž i u lidí? Přímo to zjistit nejde, protože nikdo nemůže živému člověku rozebrat vnitřní ucho a spočítat synapse. Tým Hariho Bharadwaje a Michaela Heinze z Purdueovy univerzity proto zvolil chytrou zkratku, kterou v roce 2022 popsal v časopise Communications Biology.
Nejprve vystavili sedm mladých činčil dvouhodinovému hluku o síle 100 decibelů, zhruba jako když stojíte vedle sbíječky. O dva týdny později se jim práh sluchu posunul o méně než 5 decibelů, takže by z pohledu běžného vyšetření slyšely v podstatě normálně. Jiný, jemnější test však ukázal pokles o víc než polovinu. Šlo o měření reflexu drobného svalu ve středním uchu, který se stahuje při hlasitém zvuku a jehož odpověď závisí na zdravých nervových vláknech.
Tentýž neinvazivní test pak vědci použili u 166 lidí, kteří měli všichni normální audiogram. Byli mezi nimi mladí lidé bez větší hlukové zátěže, lidé ve středním věku a mladí, kteří byli hluku vystaveni hodně: členové univerzitní pochodové kapely a sportovní střelci. U rizikových skupin byla odpověď slabší, stejně jako u ohlušených činčil. Autoři z toho vyvodili, že lidé jsou k tomuto poškození náchylní také a že takové poškození „může být rozšířené i mezi lidmi s dobrým sluchem podle současných klinických kritérií“. Sami přitom přiznávají, že téma je ve vědecké komunitě stále „vášnivě diskutováno“.

Hluk je horší než stáří
Činčily pomohly odpovědět i na otázku, proč dva lidé se stejným výsledkem sluchového testu rozumějí řeči úplně jinak. V roce 2019 Kenneth Henry z Univerzity v Rochesteru a Michael Heinz z Purdue porovnali na činčilách dva hlavní typy poškození: ztrátu sluchu způsobenou hlukem a ztrátu, která napodobuje stárnutí ucha.
Mírné poškození hlukem rozhodilo zpracování zvuku ve sluchovém nervu zhruba stejně jako středně těžké až těžké „stařecké“ poškození. „U složitých zvuků, jako je řeč nebo hudba, je horší přijít o sluch kvůli hluku než kvůli věku,“ shrnul Heinz. Klinická audiologie přitom oba typy dodnes často házela do jednoho pytle. Podle vědců by to do budoucna mohlo změnit i způsob, jakým se nastavují sluchadla.
Heinz k tomu přidal radu, kterou si může vzít k srdci každý: „Nejlepší prevencí je vyhýbat se hlasitým zvukům. Když někdo jiný slyší vaši hudbu ze sluchátek, je příliš nahlas.“
Výzkum pokračuje. V nejnovější práci v časopise Hearing Research popsala Afagh Farhadiová s kolegy z Purdue, že i hluk, který činčilám způsobil jen dočasnou ztrátu sluchu, zanechal ve sluchovém nervu trvalé změny. Jiné týmy na činčilách testují léky, které by mohly ucho chránit před následky výbuchů, nebo modelují, co se v uchu děje při zavádění kochleárního implantátu. Chirurgové, kteří dnes opravují vzácnou vadu kosti vnitřního ucha zvanou dehiscence horního polokruhovitého kanálku, vycházeli mimo jiné z pokusů, které na činčilách prováděl John Rosowski z bostonské nemocnice Mass. Eye and Ear.

Proč to potřebujeme vědět
Podle Světové zdravotnické organizace bude mít do roku 2050 nějakou poruchu sluchu téměř 2,5 miliardy lidí, tedy zhruba každý čtvrtý člověk na planetě. Víc než miliarda mladých lidí riskuje trvalou ztrátu sluchu kvůli hlasitým sluchátkům, koncertům a klubům. Velká část těchto případů je přitom předcházetelná. Bez zvířat, jejichž ucho funguje podobně jako naše, bychom ale nevěděli, kde přesně hranice bezpečí leží a co se v uchu děje, když ji překročíme.
Činčily mají i své limity. Jsou drahé, potřebují chladné prostředí a prachové koupele, rodí jen jedno až dvě mláďata a na hluk jsou citlivější než lidé nebo opice. Vědci proto výsledky přepočítávají a ověřují na dalších druzích. Jako most mezi laboratoří a lidským uchem jsou ale těžko nahraditelné.
A pro majitele domácích činčil z toho plyne jedno praktické poučení. Pokud je ucho jejich mazlíčka na hluk citlivější než naše, klec nepatří vedle reproduktorů, televize ani do místnosti, kde se pravidelně hraje nahlas hudba. Zvíře, kterému vděčíme za tolik poznatků o lidské hluchotě, si zaslouží, aby jeho vlastní uši zůstaly v pořádku.
Použité zdroje a užitečné odkazy
- Trevino M., Lobarinas E., Maulden A. C., Heinz M. G.: The chinchilla animal model for hearing science and noise-induced hearing loss (JASA, 2019)
- Kuhl P. K., Miller J. D.: Speech Perception by the Chinchilla (Science, 1975), záznam v katalogu
- Speech perception by the chinchilla: phonetic boundaries for synthetic VOT stimuli (Washington University)
- Speech perception by the chinchilla: categorical perception of synthetic alveolar plosive consonants
- Bharadwaj H. M. a kol.: Cross-species experiments reveal widespread cochlear neural damage in normal hearing (Communications Biology, 2022)
- Blast-induced cochlear synaptopathy in chinchillas (Scientific Reports, 2018)
- Purdue University: Now hear this: Study highlights the importance of avoiding noise-induced hearing loss (2019)
- Farhadi A. a kol.: Persistent auditory-nerve deficits and shifted spontaneous-rate composition following noise-induced temporary threshold shift in chinchillas (Hearing Research)
- Behavioral hearing range of the chinchilla
- From Chinchillas to Humans: Decoding Hearing Loss (Curious Science Writers, 2022)
- Finite Element Modeling of Residual Hearing after Cochlear Implant Surgery in Chinchillas
- Hearing Protection and Damage Mitigation in Chinchillas Exposed to Repeated Low-intensity Blasts
- Oman Observer: 1 in 4 people projected to have hearing problems by 2050 (údaje WHO)
- 1 billion people at risk of hearing loss due to loud music: WHO
Nejnovější články

Kůň jako terapeut pro válečné veterány
Vodění a hřebelcování koní se zkoumá jako podpora veteránů s posttraumatickou stresovou poruchou. Menší studie zaznamenaly úlevu, často...
Daniel Hanuš ·

Stafordšírský bulteriér jako pes chůva je mýtus. Odkud se vzal
Na internetu koluje černobílá fotka: malé dítě spí v náruči svalnatého psa s širokou hlavou. Pod ní stojí, že v Anglii se stafordšírským...
Daniel Hanuš ·

Senioři, kteří se starají o ptáčka, méně trpí samotou
Starší lidé v anglickém Yorkshiru dostali buď andulku, nebo begónii. Po třech letech měli lidé s ptákem více přátel a návštěv. Výzkumníci...
Daniel Hanuš ·

Keporkaci loví ryby do sítě z bublin
Keporkaci dokážou shromáždit ryby nebo kril pomocí stěny z bublin a potom kořist pohltit. Někteří loví sami, jiní spolupracují ve...
Daniel Hanuš ·

Kočka evropská: plemeno, které vypadá jako obyčejná kočka
Na každém dvoře od Ostravy po Uppsalu sedí kočka, která vypadá přesně jako ona. Přesto evropská kočka s rodokmenem patří k nejvzácnějším...
Daniel Hanuš ·

Péče o avokádo z pecky v zimě: světlo, voda a teplota
Nejslavnější avokádo světa vyrostlo z obyčejné pecky. V roce 1926 ji zasadil kalifornský listonoš Rudolph Hass a z jediného semenáčku...
Daniel Hanuš ·

Proč kočce kručí v břiše a cvaká jí v puse
Ve tři ráno kočce kručí v břiše a začne mlaskat, polykat naprázdno a cvakat čelistí. Co tyto zvuky mohou znamenat, kdy jde o běžný hlad a...
Daniel Hanuš ·

Proč se v angličtině říká, že je někdo kočičí pyžamo
Když někdo v angličtině řekne „the cat’s pajamas“, nechválí oblečení domácí kočky. Označuje člověka nebo věc, která je podle něj...
Daniel Hanuš ·

Kočka nevidí ostře to, co má přímo pod nosem. Pomáhají jí vousy
Pamlsek dopadne na podlahu pět centimetrů před kočičí čumák a kočka se chová, jako by tam nebyl. Čichá vlevo, vpravo, šťouchne tlapkou do...
Daniel Hanuš ·

Proč pes přinese hračku a pak vám ji nechce dát
Pes vám položí slintavý míček k nohám, podívá se vám do očí a čeká. Sáhnete po něm a on ho v poslední chvíli chňapne a odskočí. Vypadá to...
Daniel Hanuš ·

Jak přezimovat olivovník v květináči
Mladé olivovníky v italském pokusném sadu při mrazu kolem minus šesti stupňů přišly o listy. Podobné teploty se mohou objevit i na českém...
Daniel Hanuš ·

Jak dlouho žije pomeranian a na co si u něj dát pozor
Boo měl na Facebooku šestnáct milionů fanoušků a přezdívku „nejroztomilejší pes světa“. V lednu 2019 usnul a už se neprobudil, bylo mu...
Daniel Hanuš ·

Kukačky klamou hostitele vejcem i hlasem mláděte
Kukačka obecná používá několik způsobů hnízdního parazitismu, ale ne každý trik platí pro všechny její hostitele. Některé výzkumy u...
Daniel Hanuš ·

Zimní salát a polníček: zelenina, kterou zasejete na podzim a jíte v zimě
Na farmě Eliota Colemana v Maine klesá v zimě teplota hluboko pod nulu a slunce tam svítí sotva devět hodin denně. Přesto odtud v lednu...
Daniel Hanuš ·

Smí pes jíst fíky?
Pět pacientů korejské kožní kliniky si chtělo pomoci domácím receptem. Namáčeli si nohy v odvaru z fíkových listů, pak vyšli na slunce a...
Daniel Hanuš ·

Proč kočka nesmí do místnosti s čerstvě lakovanou podlahou
Když se lak na parketách po pár hodinách přestane lepit, většina lidí otevře dveře a pustí zvířata zpátky. U koček je to chyba...
Daniel Hanuš ·

Proč zvěř v zimě nesmíte krmit chlebem a ovocem z obchodu
Pečivo ani kuchyňské zbytky nejsou vhodné krmivo pro volně žijící zvěř. U přežvýkavců může náhlá velká dávka obilovin, pečiva či ovoce...
Daniel Hanuš ·

Proč kočka žvýká plast. Nuda je jen část vysvětlení
Pracovníci útulku v americkém Fargu si letos v dubnu mysleli, že má kočka Rasha jen zácpu. Žrala, chodila, nevypadala nemocně. Pak přišel...
Daniel Hanuš ·

Bidýlko pro dravce na poli i zahradě
Umělá bidla mohou dravcům nabídnout posed na otevřeném poli a zvýšit jejich přítomnost. Výsledky omezování hrabošů se však liší podle...
Daniel Hanuš ·

Než zapnete pračku nebo sušičku, podívejte se dovnitř. Kočky milují teplé bubny
Melbournská chovatelka Syma letos v červenci sušila peřinu a nechala dvířka sušičky na chvíli otevřená. Když se po několika hodinách...
Daniel Hanuš ·













Diskuze, komentáře a vaše zkušenosti
Napište nám svůj názor, zeptejte se nebo poraďte ostatním. Vítáme slušné a užitečné příspěvky. Spam, reklamu a nevhodné komentáře odstraňujeme.
Překvapilo vás někdy, jak citlivý sluch má činčila? Jak chráníte její klid před hlukem v domácnosti?