Keporkaci loví ryby do sítě z bublin

Keporkaci dokážou shromáždit ryby nebo kril pomocí stěny z bublin a potom kořist pohltit. Někteří loví sami, jiní spolupracují ve skupině. Výzkum z Aljašky a Kanady ukazuje, jak přesně bubliny řídí a jak se dovednost může šířit mezi velrybami.
Vědci používají drony a přísavná čidla, která zaznamenávají pohyb pod hladinou. U samostatně lovících keporkaků popsali soustředné kruhy bublin; dlouhodobá kanadská pozorování zase spojují šíření skupinového lovu se sociálními kontakty.
Obsah článku
Galerie fotek: Keporkaci loví ryby do sítě z bublin
Foto: Gillfoto · Wikimedia Commons · CC BY-SA 4.0
Foto: Christin Khan, NOAA / NEFSC · Wikimedia Commons · Public domain
1 / 3
Jak se staví síť ze vzduchu
Princip je jednoduchý jen na první pohled. Keporkak se ponoří pod hejno ryb nebo krilu, tedy drobných korýšů podobných krevetkám, a začne plavat po spirále vzhůru. Přitom z dýchacího otvoru vypouští vzduch. Stoupající bubliny vytvoří kolem kořisti něco jako záclonu, kterou se ryby bojí proplout. Hejno se stáhne do středu, zhoustne a velryba pak vyrazí zdola s doširoka otevřenou tlamou a spolkne ho téměř celé.
Detailní měření z Aljašky ale ukázala, kolik práce za tím je. Velryby začínaly síť stavět v průměrné hloubce kolem 22 metrů a během stavby ještě klesaly níž. Jedna síť jim zabrala zhruba 80 sekund. Vzduch přitom nepouštěly souvislým proudem, ale v jednotlivých dávkách, jako když někdo klade cihly do řady. Sítě měly jeden až šest soustředných prstenců, v průměru tři. Vnitřní kruh měl plochu kolem 37 metrů čtverečních, tedy zhruba jako menší obývák, a ten vnější byl v průměru víc než sedmkrát větší.
Nejzajímavější je ale detail, kterému vědci říkají velikost ok. Mezery mezi sousedními bublinami byly ve vnějších prstencích větší a směrem dovnitř se zmenšovaly. Ve vnitřním kruhu velryby vypouštěly vzduch častěji, takže síť tam byla nejhustší. Čím víc prstenců, tím víc se kořist nahustila. Podle autorů tak velryba řídí počet kruhů, velikost sítě, hloubku i rozestupy mezi bublinami, a to všechno podle toho, co zrovna loví.
Výsledek? Podle odhadu autorů až sedminásobný příjem kořisti při jednom výpadu v podmínkách této studie. A když vědci porovnali tempo dýchání a rychlost plavání, zjistili, že velrybu síť nestojí víc energie než obyčejný lov. „Mnoho zvířat používá nástroje, aby se dostala k potravě, ale jen velmi málo z nich si je samo vyrábí nebo upravuje," řekl spoluautor studie Lars Bejder, ředitel programu pro výzkum mořských savců na Havajské univerzitě. Do stejné kategorie se dosud řadili hlavně šimpanzi a orangutani, kteří si upravují klacíky na vybírání termitů, nebo novokaledonské vrány.

Proč to nedělají pořád
Kdyby byla síť tak výhodná, čekali bychom, že ji velryby budou stavět neustále. Jenže nestavějí. Ze 742 keporkaků, které tým natočil dronem v letech 2019 až 2021, lovilo samostatnou bublinovou sítí jen 21. To jsou necelá tři procenta.
Andy Szabo, ředitel Aljašské velrybí nadace, právě tohle považuje za jednu z největších otevřených otázek. Stavba sítě zabere čas a podle dosavadních dat se vyplácí hlavně tehdy, když je kořist řídká a rozptýlená. Když je krilu všude dost, velryba si vystačí s obyčejným výpadem s otevřenou tlamou. Bublinová síť tedy není automatický reflex, ale řešení, které velryba vytáhne, když se to hodí. „Nástroje mají neuvěřitelné možnosti, ale jejich zdokonalení vyžaduje cvik," dodal další ze spoluautorů, William Gough.
Proč to zvládají zrovna keporkaci? V srpnu 2025 na to odpověděl tým Camerona Nemetha z Havajské univerzity v odborném časopise Journal of Experimental Biology. Vědci shromáždili data z dronů a přísavných čidel od 28 výzkumných organizací ze šesti zemí a porovnali tisíce obratů u sedmi druhů kosticovců. Ze zkoumaných druhů dosahoval obratnosti spojované se stavbou samostatné bublinové sítě jen keporkak. Tajemství tkví v jeho obřích prsních ploutvích, které jsou v poměru k tělu nejdelší ze všech velryb a obstarají skoro polovinu síly potřebné k zatočení. Ostatní druhy by teoreticky mohly kroužit podobně, ale stálo by je to tolik energie, že by se jim to nevyplatilo. „Nejvíc nás překvapilo, že žádný jiný zkoumaný druh nedosahoval obratnosti, jakou stavba sítě vyžaduje," řekl Nemeth.

Tým, který zpívá rybám
Samostatná síť je jen jedna podoba lovu. Na Aljašce se keporkaci často spojují do skupin a pak to vypadá jako dobře nacvičené představení. Biolog Fred Sharpe, zakladatel Aljašské velrybí nadace, sleduje velryby v průlivu Chatham Strait desítky let a zná je podle ocasních ploutví, které mají každá jiný vzor jako lidské otisky prstů.
Ve skupině si velryby dělí práci. Některé se ponoří pod hejno sleďů a vypouštějí bublinovou clonu. Jiná mezitím vydává dlouhé a hlasité hluboké tóny, kterým vědci říkají potravní volání. Sharpe v pokusech, při nichž rybám tyto zvuky přehrával, popsal, že se sledi na volání stahují k sobě a tlačí se k hladině. Volání tak nejspíš pomáhá rybu nahnat a zároveň dává signál ostatním velrybám. Po sérii tónů nastane ticho a celá skupina vyrazí najednou vzhůru. Na hladině se pak objeví hned několik otevřených tlam vedle sebe.
Už v roce 2011 tým Davida Wileyho z amerického úřadu NOAA popsal pomocí přísavných čidel, že keporkaci u břehů Nové Anglie mají víc technik. Kromě spirály vzhůru objevili i takzvanou dvojitou smyčku: velryba nejdřív vystoupá ve spirále a obklíčí kořist, pak udeří ocasem o hladinu a nakonec se znovu ponoří a vyrazí s tlamou vzhůru. Bublinové sítě přitom stavěly jen do hloubky zhruba 20 metrů, což souvisí s tím, jak se bubliny rozptylují. Vědci si všimli i toho, že některé velryby kradou kořist ze sítí, které postavily jiné.

Dovednost, která se šíří jako móda
Odkud velryba ví, jak síť postavit? Stále víc důkazů naznačuje, že se to naučí od ostatních.
Na severu Britské Kolumbie v Kanadě, na území původních obyvatel Gitga'at, sleduje keporkaky přes dvacet let Janie Wray, dnes ředitelka organizace BC Whales. Když na výzkumné stanici Fin Island poprvé viděla velryby lovit bublinovou sítí, netušila, že sleduje začátek něčeho většího. Podle jejích záznamů znali tuhle techniku v roce 2004 asi 28 místních keporkaků. V citovaném přehledu jich bylo 282, tedy skoro polovina zhruba šesti set velryb, které do těchto vod připlouvají. Velrybí volání během lovu prý slyšíte i přes trup lodi a Wray ho přirovnává k vlčímu vytí.
V lednu 2026 vyšla v časopise Proceedings of the Royal Society B studie, kterou vedla behaviorální ekoložka Éadin O'Mahony ze skotské Univerzity St Andrews ve spolupráci s BC Whales a národem Gitga'at. Vědci prošli dvacet let fotografií a pozorování 526 velryb a u 254 z nich zaznamenali lov bublinovou sítí. Pak zkoumali, kdo s kým tráví čas. Ukázalo se, že dovednost se nešířila náhodně, ale po sociálních vazbách: velryby se ji učily od těch, s nimiž se přátelily. Modely, které počítaly se sociálním učením, vysvětlovaly data o několik řádů lépe než ty, které předpokládaly, že si každá velryba techniku vymyslí sama.
Kanadská populace keporkaků byla ve 20. století lovem velryb téměř vyhubena. Podle autorů sem techniku zřejmě přinesly velryby, které ji znaly z Aljašky, a od nich se pak šířila dál. Prudký nárůst přišel po roce 2014, kdy severní Pacifik zasáhla mořská vlna veder přezdívaná „the Blob". Potravy ubylo a velryby, které se sítí nikdy dřív nelovily, s tím najednou začaly. Vědci to berou jako hypotézu, ne jako dokázanou příčinu, ale zapadá to do obrazu: když je jídla málo, vyplatí se umět účinnější metodu.
Wray zná i konkrétní hlavní postavy. Velryby Smiley a Jupiter patří k nejstarším lovcům se sítí a spolu s dalšími členy původní skupiny se krmí už skoro čtvrt století. Nováčci se k zavedeným skupinám občas přidají, jindy je skupina odmítne, a proč, to zatím nikdo neví. Některé starší velryby o novou techniku nejeví vůbec žádný zájem.
Že se velryby učí lovecké triky od sebe navzájem, není úplně nová myšlenka. Už v roce 2013 popsal tým Jenny Allen a Luka Rendella v časopise Science, jak se mezi keporkaky v Mainském zálivu šířila varianta lovu, při níž velryba nejdřív udeří ocasem o hladinu. Poprvé ji vědci zaznamenali v roce 1980, krátce po kolapsu populace sleďů. Do roku 2007 ji ovládalo skoro 40 procent sledovaných velryb a šířila se po sociálních vazbách, nikoli od matek k mláďatům.
„Lov bublinovou sítí není jen trik na získání potravy," říká O'Mahony. „Je to sdílené vědění, které posiluje odolnost celé populace." A varuje: ztráta kultury může být stejně škodlivá jako ztráta zvířat samotných a možná stejně těžko napravitelná.

Bubliny nejen na lov
Keporkaci umějí s bublinami víc, než jen lovit. Samci jimi při soupeření o samici vypouštějí bublinové stopy a výbuchy. A v květnu 2025 popsali Fred Sharpe, fotografka Jodi Frediani a Laurance Doyle z institutu SETI v časopise Marine Mammal Science něco, co by člověk čekal spíš od delfínů. Shromáždili dvanáct případů z celého světa, kdy jedenáct různých keporkaků připlulo k lodím nebo plavcům a vyfouklo směrem k nim celkem 39 velkých bublinových kroužků, podobných kouřovým kroužkům z dýmky.
Proč to dělaly, nikdo neví. Sharpe připouští hravost, zvědavost i snahu o nějaký druh komunikace. Tým SETI tohle chování zkoumá jako modelový případ: pokud chceme jednou poznat signál od mimozemské inteligence, měli bychom se nejdřív naučit číst inteligenci, která žije vedle nás.

Proč na tom záleží
Pro keporkaky z Havaje jsou aljašské vody něco jako spižírna. V tropech, kde rodí mláďata, téměř nežerou a žijí z tuku, který si nastřádají přes léto na severu. Každé sousto navíc je tedy důležité a technika, která může zvýšit množství potravy v jednom výpadu, může rozhodnout o tom, jak dobře velryba přečká zimu.
Zároveň se ukazuje, jak křehké tohle vědění je. V oblasti Kitimat přibývá tankerů kvůli novému terminálu na zkapalněný plyn, a Janie Wray varuje, že kromě rizika srážek může hluk lodí rušit i potravní volání, kterými se skupiny při lovu domlouvají. Velryby, které by přišly o možnost se od sebe učit, by přišly o víc než o jeden způsob lovu.
Bublinová síť tak vypráví příběh, který přesahuje jednu chytrou fintu. Jedni z největších živočichů na Zemi si pod hladinou předávají dovednost, kterou si sami vymysleli, sami vylepšují a kterou si mezi sebou šíří jako zprávu. A začínáme chápat, že chránit velryby znamená chránit i to, co vědí.
Další mořské obry představuje přehled největších zvířat světa.
Použité zdroje a užitečné odkazy
- Szabo A., Bejder L. a kol. (2024): Solitary humpback whales manufacture bubble-nets as tools to increase prey intake, Royal Society Open Science
- University of Hawaiʻi: Humpback whales wield tools
- Alaska Whale Foundation: Humpback whales manufacture bubble-nets as tools
- UH Mānoa: Study finds humpback whales only ones capable of bubble-net feeding (2025)
- University of St Andrews: Bubble netting knowledge spread by immigrant humpback whales (2026)
- West Coast NOW / Canada's National Observer: Social Smarts Help BC Humpbacks Adapt as Oceans Change
- NPR / WUNC: Humpback whales cast bubble nets to catch prey. They may be learning from each other
- Smithsonian Magazine: Humpback whales are probably learning how to catch prey with bubble nets by watching each other
- ScienceDaily: How humpback whales catch prey with bubble nets (Wiley a kol., 2011)
- ScienceDaily: Humpback whales able to learn from others (Allen a kol., 2013)
- Scientific American: Whales Teach One Another Hunting Skill
- SETI Institute: Curious Humpback Whales Approach Humans and Blow Bubble "Smoke" Rings (2025)
- Soundnet: Fred Sharpe a potravní volání keporkaků
Nejnovější články

Stafordšírský bulteriér jako pes chůva je mýtus. Odkud se vzal
Na internetu koluje černobílá fotka: malé dítě spí v náruči svalnatého psa s širokou hlavou. Pod ní stojí, že v Anglii se stafordšírským...
Daniel Hanuš ·

Senioři, kteří se starají o ptáčka, méně trpí samotou
Starší lidé v anglickém Yorkshiru dostali buď andulku, nebo begónii. Po třech letech měli lidé s ptákem více přátel a návštěv. Výzkumníci...
Daniel Hanuš ·

Proč neodstraňovat mech ze střechy kůlny
Zelený mech na střeše kůlny často svádí k čištění před zimou. Biologové v něm ale nacházejí důležitý kousek zahradního prostředí a...
Daniel Hanuš ·

Činčily mají sluch podobný lidskému. Pomáhají výzkumu hluchoty
V roce 1975 naučili dva američtí vědci činčilu rozlišovat slabiky „da“ a „ta“. Zvíře pak bez zaváhání určilo hranici mezi nimi přesně v...
Daniel Hanuš ·

Kočka evropská: plemeno, které vypadá jako obyčejná kočka
Na každém dvoře od Ostravy po Uppsalu sedí kočka, která vypadá přesně jako ona. Přesto evropská kočka s rodokmenem patří k nejvzácnějším...
Daniel Hanuš ·

Péče o avokádo z pecky v zimě: světlo, voda a teplota
Nejslavnější avokádo světa vyrostlo z obyčejné pecky. V roce 1926 ji zasadil kalifornský listonoš Rudolph Hass a z jediného semenáčku...
Daniel Hanuš ·

Psi cvičení s klikrem se neučí rychleji, než když jim řeknete hodný
Klikr si koupí skoro každý, kdo s pejskem začíná. Má zaručit rychlejší a přesnější učení, takový malý plastový zázrak. Vědci ale v...
Daniel Hanuš ·

Proč kočce kručí v břiše a cvaká jí v puse
Ve tři ráno kočce kručí v břiše a začne mlaskat, polykat naprázdno a cvakat čelistí. Co tyto zvuky mohou znamenat, kdy jde o běžný hlad a...
Daniel Hanuš ·

Proč se v angličtině říká, že je někdo kočičí pyžamo
Když někdo v angličtině řekne „the cat’s pajamas“, nechválí oblečení domácí kočky. Označuje člověka nebo věc, která je podle něj...
Daniel Hanuš ·

Proč pes přinese hračku a pak vám ji nechce dát
Pes vám položí slintavý míček k nohám, podívá se vám do očí a čeká. Sáhnete po něm a on ho v poslední chvíli chňapne a odskočí. Vypadá to...
Daniel Hanuš ·

Jak přezimovat olivovník v květináči
Mladé olivovníky v italském pokusném sadu při mrazu kolem minus šesti stupňů přišly o listy. Podobné teploty se mohou objevit i na českém...
Daniel Hanuš ·

Jak dlouho žije pomeranian a na co si u něj dát pozor
Boo měl na Facebooku šestnáct milionů fanoušků a přezdívku „nejroztomilejší pes světa“. V lednu 2019 usnul a už se neprobudil, bylo mu...
Daniel Hanuš ·

Smí morče jíst hrušku?
Stačí, aby v kuchyni cvakl nůž o prkénko, a z výběhu se ozve pronikavé pískání. Morčata poznají zvuk krájeného ovoce dřív, než ucítí jeho...
Daniel Hanuš ·

Zimní salát a polníček: zelenina, kterou zasejete na podzim a jíte v zimě
Na farmě Eliota Colemana v Maine klesá v zimě teplota hluboko pod nulu a slunce tam svítí sotva devět hodin denně. Přesto odtud v lednu...
Daniel Hanuš ·

Smí pes jíst fíky?
Pět pacientů korejské kožní kliniky si chtělo pomoci domácím receptem. Namáčeli si nohy v odvaru z fíkových listů, pak vyšli na slunce a...
Daniel Hanuš ·

Proč kočka nesmí do místnosti s čerstvě lakovanou podlahou
Když se lak na parketách po pár hodinách přestane lepit, většina lidí otevře dveře a pustí zvířata zpátky. U koček je to chyba...
Daniel Hanuš ·

Proč zvěř v zimě nesmíte krmit chlebem a ovocem z obchodu
Pečivo ani kuchyňské zbytky nejsou vhodné krmivo pro volně žijící zvěř. U přežvýkavců může náhlá velká dávka obilovin, pečiva či ovoce...
Daniel Hanuš ·

Králík má v čumáku kolem sto milionů čichových buněk a pořád jím pohybuje
Dvoudenní králíče je slepé, hluché a matku uvidí jen na pár minut denně. Přesto pozná vůni naředěnou tak, že z ní ve vzduchu zbývají jen...
Daniel Hanuš ·

Proč kočka žvýká plast. Nuda je jen část vysvětlení
Pracovníci útulku v americkém Fargu si letos v dubnu mysleli, že má kočka Rasha jen zácpu. Žrala, chodila, nevypadala nemocně. Pak přišel...
Daniel Hanuš ·

Bidýlko pro dravce na poli i zahradě
Umělá bidla mohou dravcům nabídnout posed na otevřeném poli a zvýšit jejich přítomnost. Výsledky omezování hrabošů se však liší podle...
Daniel Hanuš ·















Diskuze, komentáře a vaše zkušenosti
Napište nám svůj názor, zeptejte se nebo poraďte ostatním. Vítáme slušné a užitečné příspěvky. Spam, reklamu a nevhodné komentáře odstraňujeme.
Viděli jste někdy lov keporkaků naživo nebo ve filmu? Co vás na jejich spolupráci zaujalo?