Proč pes přinese hračku a pak vám ji nechce dát

Pes vám položí slintavý míček k nohám, podívá se vám do očí a čeká. Sáhnete po něm a on ho v poslední chvíli chňapne a odskočí. Vypadá to jako schválnost, ale britští etologové už před pětadvaceti lety zjistili, že psi lidem hračku nabízejí mnohem ochotněji než jiným psům. Nejde jim totiž o míček, ale o vás.
Znáte to skoro všichni. Pes přiběhne s gumovou kostí v tlamě, strčí vám ji do kolena, možná ji i pustí na koberec. Natáhnete ruku a kost je pryč. Pes stojí metr od vás, přední tlapy roztažené, zadek nahoře, ocas jede jako vrtule. Zkusíte to znovu a celé se to opakuje. Ještě před chvílí vám hračku sám nesl, tak proč ji teď nechce dát?
Ta otázka zní jako hádanka pro majitele, ale vědci ji brali vážně. Odpověď skládali z pokusů s labradory v britských kotcích, z pozorování stovek psů na procházkách, ze studia toho, jak spolu hrají kojoti, a nově i z experimentu se psy, kteří po míčku touží tak moc, že to připomíná závislost.

Dohromady z toho vychází docela jasný obrázek. Váš pes vás neškádlí ze zlomyslnosti. Zve vás do hry, ve které je hračka jen záminka.
Obsah článku
Ukázat neznamená dát
Na konci devadesátých let se na Bristolské univerzitě rozhodla etoložka Nicola Rooneyová s kolegy Johnem Bradshawem a Ianem Robinsonem zjistit, jestli si pes hraje s člověkem stejně jako s jiným psem. Sledovali 402 psů na procházkách, rozeslali dotazník více než 2 500 majitelům a nakonec připravili pokus: pes dostal hračku a partnera ke hře, jednou psího, jindy lidského.
Výsledky, které vyšly v roce 2000 v časopise Applied Animal Behaviour Science, ukázaly dvě různé hry. Se psem si pes hračku spíš přivlastnil a držel ji pro sebe déle. S člověkem byl mnohem společenštější. Častěji vzdal přetahovanou a hlavně častěji hračku partnerovi „ukázal a nabídl“, jak to autoři popsali. Psí a lidská hra se podle nich liší natolik, že ze psích soubojů o klacek nemá smysl vyvozovat, co se děje mezi psem a jeho pánem.
Pro naši hádanku je to klíčové. To, co pes dělá, když vám strčí míček pod nos a pak ho nedá, není rozpor. Je to nabídka. Ukazuje vám, že má něco zajímavého, a čeká, co s tím uděláte.

Hračka bez člověka je nuda
Proč by ale pes potřeboval k hračce zrovna vás? Na to odpověděla další bristolská studie. Anne Pullenová s kolegy opakovaně podávala šestnácti labradorům pořád tutéž hračku, vždy na třicet sekund, dokud o ni pes neztratil zájem. Zájem opadal rychle a nevrátil se, ani když hračka změnila barvu nebo vůni. Psi si podle výzkumníků zvykají na hračku jako celek. Nejdéle vydržely měkké hračky, které jdou rozkousat nebo pískají, tvrdé a nezničitelné psy nudily.
Bradshaw to tehdy vysvětlil jednoduše: psi podle něj vnímají hračky podobně, jako vlci vnímají kořist. Kořist, která se nehýbe, nepiští a nedá se roztrhat, prostě přestane být zajímavá. A pak dodal větu, kterou by si měl pamatovat každý majitel: „Hračky jsou opravdu vzrušující teprve tehdy, když jsou součástí hry s člověkem. Jen málokterá hračka udrží psí pozornost dlouho, pokud u toho není majitel, který psa povzbudí.“
Míček ležící na zemi je mrtvá kořist. Míček, po kterém sahá váš člověk, najednou ožívá. Proto ho pes přinese, a proto vám ho hned nedá. Kdyby ho dal, hra by skončila dřív, než začala.

Chyť mě, jestli to dokážeš
Psí trenéři pro tuhle hru mají anglický název keep-away, volně přeloženo „nedám“. Americká etoložka a autorka knih o psech Patricia McConnellová ji popsala u svého border kolie Willieho, který dokázal stejně starého australského ovčáka k honičce přemlouvat celé hodiny. „Může to být antropomorfismus, ale nenacházím jiné slovo než předvádění se,“ napsala. Willie hračku nosil kolem druhého psa, nastavoval ji a ve chvíli, kdy po ní ten sáhl, s ní utekl. Pod jejím článkem pak desítky čtenářů popisovaly totéž: psy, kteří kamarádovi mávají lanem před nosem, „jezdí kolem“ s hračkou v tlamě nebo ji schovají pod postel, jen aby druhého vyprovokovali.
Že psi umějí takové lákání cíleně načasovat, ukázala Alexandra Horowitzová z Barnard College v New Yorku. Ve studii publikované v roce 2009 v časopise Animal Cognition rozebírala videozáznamy psů při hře a zjistila, že výzvu ke hře, typickou úklonu s předníma nohama na zemi, posílají psi téměř výhradně partnerovi, který se na ně dívá. Když se partner dívá jinam, nejdřív si o pozornost řeknou: šťouchnou do něj, plácnou tlapou, kousnou nebo teatrálně odskočí. Čím víc je partner zabraný do něčeho jiného, tím razantnější prostředek pes zvolí.
Teď si vybavte, co dělá váš pes, když sedíte u počítače. Přinese hračku a strčí vám ji do ruky. To je právě to šťouchnutí. Když se otočíte a natáhnete se po ní, máte jeho pozornost a on vaši. Ucuknutí, úklona a odskok jsou pak samotná pozvánka. Pro psa to znamená: teď mě chyť.

Hraje fér, nechá vás skoro vyhrát
Psí hra má pravidla a etolog Marc Bekoff z Coloradské univerzity v Boulderu jim věnoval desítky let. Při pozorování psů, vlků a kojotů si všiml, že silnější zvíře se při hře záměrně oslabuje. Nekousne naplno, nechá se povalit na záda, nechá slabšího partnera chvíli vyhrávat. Etologové tomu říkají sebehandicapování a výměna rolí. Bez nich by hra nebyla zábavná pro oba a skončila by.
Odtud se možná bere i to typické „skoro“. Pes vám hračku nechá u nohy, nechá vás se jí dotknout, a teprve pak ucukne. Dává vám šanci, aby hra měla napětí. Kdyby si ji držel pevně u sebe v rohu, nebyla by to hra, ale obrana.
Přetahovaná z něj tyrana neudělá
S hračkami, které pes nechce pustit, se pojí jeden starý strašák: že když pes vyhraje přetahovanou, začne si myslet, že je šéf. Rooneyová a Bradshaw to v roce 2002 vyzkoušeli na čtrnácti zlatých retrívrech. Každý pes absolvoval dvacet přetahovaných, ve kterých směl vyhrát, a dvacet, ve kterých prohrál. Na vztah k člověku to nemělo žádný vliv, který by šlo označit za dominanci. Jediný rozdíl se objevil u deseti nejhravějších psů: po sérii výher se k člověku víc lísali a dožadovali se další hry.
Následná studie s padesáti páry pes a majitel přinesla podobný závěr. Výhra ani prohra ve hře nic soustavně neměnila. Zajímavější bylo něco jiného: psi, kteří většinu her sami zahajovali, byli méně poslušní. Nešlo tedy o to, kdo vyhraje, ale o to, kdo hru řídí.
V přehledové práci z roku 2015 to Bradshaw, Pullenová a Rooneyová shrnují tak, že většina psů soutěživé hry s lidmi jako boj o postavení nebere. Získat hračku je pro ně odměna sama o sobě. A s člověkem si podle nich psi hrají spíš kooperativně než soutěživě. Autoři dokonce navrhují, že hravost dospělých psů se během domestikace udržela právě proto, že pomáhá výcviku a citovému poutu s lidmi.

Kdy už to hra není
Ne každé „nedám“ je ale pozvánka. Existuje i hlídání zdrojů, kdy pes svou věc opravdu brání. Největší studie na toto téma vyšla v roce 2018 v časopise Preventive Veterinary Medicine. Tým Jacqueline Jacobsové z University of Guelph v Kanadě analyzoval odpovědi více než dvou tisíc majitelů o celkem 3 589 psech. Hlídání se častěji objevovalo u impulzivních psů a agresivní formy u psů bojácných. Jedno zjištění je přitom velmi praktické: psi, které majitelé spolehlivě naučili na povel pustit věc, měli menší sklon hlídat zdroje agresivně nebo s nimi utíkat.
Rozdíl mezi hrou a obranou se dá poznat na těle. Hrající pes je uvolněný, poskakuje, dělá úklony, odbíhá obloukem a pak se vrací, aby zkontroloval, jestli ho honíte. Pes, který hlídá, ztuhne, skloní hlavu nad hračku, přestane se hýbat, stočí oči bokem tak, že je vidět bělmo, odbíhá s hračkou do kouta nebo pod stůl a vrčí jinak než při přetahované. Hrající pes chce, abyste přišli blíž. Hlídající pes chce, abyste odešli.
Existuje i třetí možnost, kterou věda popsala teprve nedávno. Tým Alji Mazziniové a Stefanie Riemerové z Bernské univerzity otestoval 105 psů, o kterých majitelé tvrdili, že jsou do hraní s hračkami extrémně zapálení. Výsledky vyšly v roce 2025 v časopise Scientific Reports. Zhruba třetina z nich, 33 psů, vykazovala chování podobné závislosti: na hračku se fixovali, ignorovali kvůli ní jídlo i majitele, ze všech sil se k ní snažili dostat, i když byla zavřená, a ani čtvrt hodiny po jejím odklizení se nedokázali zklidnit. Dva psi dokonce rozbili krabici, ve které hračka byla. „Spousta lidí si se psy hraje s míčky nebo jinými hračkami, ale jen malá část z nich si vyvine chování podobné závislosti,“ uklidňuje Riemerová. Autoři zdůrazňují, že jde o první průzkumnou studii a hraní rozhodně nezatracují.

Co s tím doma
Pokud je váš pes prostě hravý vyzyvatel, nemusíte s tím dělat nic. Honička kolem gauče je legitimní hra a podle všeho, co víme, vašemu vztahu spíš prospívá. Jen si uvědomte, že pokaždé, když se za psem s míčkem rozběhnete, ho učíte, že tohle je nejlepší část aportu. Kdo chce klasické házení, má několik možností:
- Mějte dva míčky. Když pes ten svůj nechce pustit, ukažte mu druhý a začněte si s ním hrát. Většina psů první míček pustí sama, protože živá kořist je zajímavější než ta v tlamě.
- Nesahejte po hračce, ale ustupte. Pes, který zjistí, že se natahujete, ucukne. Pes, který zjistí, že odcházíte, přinese hračku blíž.
- Naučte povel „pusť“ a odměňte ho. Výměna hračky za pamlsek nebo za další hod je pro psa dobrý obchod. Studie z Guelphu naznačuje, že se to vyplácí i mimo hru.
- Hru ukončete vy. Rooneyová a Bradshaw si všimli, že problémy mají spíš psi, kteří si hru vždycky začínají sami. Nechte psa hrát, ale o začátku a konci rozhodujte častěji vy.
- Střídejte hračky. Labradoři z Bristolu se nabažili jedné hračky během pár minut. Pár kusů v rotaci udrží zájem déle.
Až vám pes příště položí míček k nohám a ucukne, nemusíte se cítit podvedení. Pes vám právě řekl, že ze všech věcí v bytě je pro něj nejzajímavější hrát si s vámi. Míček je jen vstupenka a tu si chce nechat, dokud nezačne představení.
Použité zdroje a užitečné odkazy
- Rooney, Bradshaw, Robinson (2000): A comparison of dog–dog and dog–human play behaviour, Applied Animal Behaviour Science
- Shrnutí studie Rooney a kol. (2000), Puppy Perspectives
- Rooney, Bradshaw (2002): An experimental study of the effects of play upon the dog-human relationship, University of Bristol
- Can Playing Tug-of-War Make a Dog Dominant?, Medium
- Links Between Play and Dominance and Attachment Dimensions of Dog-Human Relationships (2003), AGRIS
- Bradshaw, Pullen, Rooney (2015): Why do adult dogs play?, Behavioural Processes
- Pullen, Merrill, Bradshaw (2012): Habituation and dishabituation during object play in kennel-housed dogs, Animal Cognition
- Why Dogs Find Some Toys Boring, NBC News
- Studies Find Dogs Prefer New Toys, But You Can Make Old Toys New, Scientific American
- Horowitz (2009): Attention to attention in domestic dog dyadic play, Animal Cognition
- Patricia McConnell: Ah Youth! The Initiation of Play in Dogs
- Keep Away & Catch Me if You Can, Diamonds in the Ruff
- Marc Bekoff: The Ethical Dog, Scientific American
- Marc Bekoff: When Dogs Play, They Follow the Golden Rules of Fairness, Psychology Today
- Jacobs a kol. (2018): průzkum hlídání zdrojů u psů, záznam PubMed
- Your Dog Might be Showing Signs of This Common Possessive Aggression, Discover Magazine
- Mazzini a kol. (2025): Addictive-like behavioural traits in pet dogs with extreme motivation for toy play, shrnutí Earth.com
- Does your dog have a toy addiction?, Scimex
Nejnovější články

Kočka nevidí ostře to, co má přímo pod nosem. Pomáhají jí vousy
Pamlsek dopadne na podlahu pět centimetrů před kočičí čumák a kočka se chová, jako by tam nebyl. Čichá vlevo, vpravo, šťouchne tlapkou do...
Daniel Hanuš ·

Jak přezimovat olivovník v květináči
Mladé olivovníky v italském pokusném sadu při mrazu kolem minus šesti stupňů přišly o listy. Podobné teploty se mohou objevit i na českém...
Daniel Hanuš ·

Jak dlouho žije pomeranian a na co si u něj dát pozor
Boo měl na Facebooku šestnáct milionů fanoušků a přezdívku „nejroztomilejší pes světa“. V lednu 2019 usnul a už se neprobudil, bylo mu...
Daniel Hanuš ·

Kukačky klamou hostitele vejcem i hlasem mláděte
Kukačka obecná používá několik způsobů hnízdního parazitismu, ale ne každý trik platí pro všechny její hostitele. Některé výzkumy u...
Daniel Hanuš ·

Smí morče jíst hrušku?
Stačí, aby v kuchyni cvakl nůž o prkénko, a z výběhu se ozve pronikavé pískání. Morčata poznají zvuk krájeného ovoce dřív, než ucítí jeho...
Daniel Hanuš ·

Zimní salát a polníček: zelenina, kterou zasejete na podzim a jíte v zimě
Na farmě Eliota Colemana v Maine klesá v zimě teplota hluboko pod nulu a slunce tam svítí sotva devět hodin denně. Přesto odtud v lednu...
Daniel Hanuš ·

Smí pes jíst fíky?
Pět pacientů korejské kožní kliniky si chtělo pomoci domácím receptem. Namáčeli si nohy v odvaru z fíkových listů, pak vyšli na slunce a...
Daniel Hanuš ·

Proč kočka nesmí do místnosti s čerstvě lakovanou podlahou
Když se lak na parketách po pár hodinách přestane lepit, většina lidí otevře dveře a pustí zvířata zpátky. U koček je to chyba...
Daniel Hanuš ·

Proč zvěř v zimě nesmíte krmit chlebem a ovocem z obchodu
Pečivo ani kuchyňské zbytky nejsou vhodné krmivo pro volně žijící zvěř. U přežvýkavců může náhlá velká dávka obilovin, pečiva či ovoce...
Daniel Hanuš ·

Králík má v čumáku kolem sto milionů čichových buněk a pořád jím pohybuje
Dvoudenní králíče je slepé, hluché a matku uvidí jen na pár minut denně. Přesto pozná vůni naředěnou tak, že z ní ve vzduchu zbývají jen...
Daniel Hanuš ·

Proč kočka žvýká plast. Nuda je jen část vysvětlení
Pracovníci útulku v americkém Fargu si letos v dubnu mysleli, že má kočka Rasha jen zácpu. Žrala, chodila, nevypadala nemocně. Pak přišel...
Daniel Hanuš ·

Bidýlko pro dravce na poli i zahradě
Umělá bidla mohou dravcům nabídnout posed na otevřeném poli a zvýšit jejich přítomnost. Výsledky omezování hrabošů se však liší podle...
Daniel Hanuš ·

Než zapnete pračku nebo sušičku, podívejte se dovnitř. Kočky milují teplé bubny
Melbournská chovatelka Syma letos v červenci sušila peřinu a nechala dvířka sušičky na chvíli otevřená. Když se po několika hodinách...
Daniel Hanuš ·

Mravenci v kuchyni v zimě: odkud se vzali
Mravenci v kuchyni v zimě mohou pocházet z hnízda ve vytápěném domě, ale samotné roční období druh neurčí. Zahradní druhy bývají v chladu...
Daniel Hanuš ·

Lidé před 14 000 lety pečovali o nemocné štěně. Bez nich by nepřežilo
Štěně z doby ledové onemocnělo psinkou, když mu bylo asi 19 týdnů. Dnes by mu veterinář poskytl podpůrnou péči včetně infuzí; antibiotika...
Daniel Hanuš ·

Krtek v zimě nespí. Jen ryje hlouběji
Krtek obecný v zimě nehibernuje. Za žížalami se může přesouvat do hlubších chodeb a část potravy si ukládá. Studie navíc popisuje sezonní...
Daniel Hanuš ·

Jak hadi slyší: vibrace se přenášejí přes čelist
Hadi nemají vnější ušní otvor ani bubínek, přesto reagují na některé zvukové a půdní vibrace. Pokusy ukazují, že čelist přenáší chvění k...
Daniel Hanuš ·

Papoušek Alex znal přes sto slov a pochopil i pojem nula
Africký šedý papoušek Alex se v pokusech učil pojmenovávat předměty, barvy i množství. Jedna studie z roku 2005 popsala jeho odpověď...
Daniel Hanuš ·

Muzeum včelařství v Česku: kde vidět staré úly
Vydlabané kmeny, slaměné košnice i úly vyřezané do podoby postav ukazují, jak se u nás dříve včelařilo. Na Kačině připomínají také slavný...
Daniel Hanuš ·

Jak poznat, že kočka je ve stresu
Změna krmení nebo pečující osoby může u kočky ovlivnit chování i tělesné projevy. Malá laboratorní studie zaznamenala podobné nárůsty...
Daniel Hanuš ·













Diskuze, komentáře a vaše zkušenosti
Napište nám svůj názor, zeptejte se nebo poraďte ostatním. Vítáme slušné a užitečné příspěvky. Spam, reklamu a nevhodné komentáře odstraňujeme.
Přináší vám pes hračku ke společné hře, nebo si ji chce nechat? Jak poznáte, že jde o pozvání k dovádění?