Jak hadi slyší: vibrace se přenášejí přes čelist

Hadi nemají vnější ušní otvor ani bubínek, přesto reagují na některé zvukové a půdní vibrace. Pokusy ukazují, že čelist přenáší chvění k vnitřnímu uchu; citlivost se ale liší podle frekvence i druhu. Co věda skutečně ví o „slyšení“ hadů a proč nelze výsledky jednoho pokusu zobecnit na každého hada?
Uši had opravdu nemá, ale hluchý není. Že plazi bez ušních otvorů nic neslyší, se tvrdilo celé generace a na první pohled to dává smysl. Had nemá zvenku žádný otvor, nemá bubínek, který by chytal chvění vzduchu, ani dutinu středního ucha.
Fyziologové ale už před víc než padesáti lety ukázali, že jeho vnitřní ucho funguje bez potíží. Jen k němu zvuk přichází jinou cestou: neprochází vzduchem, ale kostmi.
Další informace najdete v přehledu chovaných druhů hadů.
Obsah článku
Galerie fotek: Jak hadi slyší
1 / 3
Kost místo bubínku
U člověka zvuk rozkmitá bubínek a tři drobné kůstky ve středním uchu chvění předají do hlemýždě ve vnitřním uchu. Had z celé té soustavy zachoval jedinou kůstku, takzvanou kolumelu, která odpovídá našemu třmínku. Jenže ta není napojená na bubínek. Druhým koncem se opírá o kost kvadrátní, tedy o kloub, na kterém visí dolní čelist.
Výsledek je překvapivě elegantní. Když had leží bradou na zemi, každé chvění podkladu rozkmitá čelist, čelist rozkmitá kost kvadrátní, ta pohne kolumelou a kolumela zatlačí na tekutinu ve vnitřním uchu. Had tak v doslovném smyslu poslouchá zemi.
Princip si můžete vyzkoušet sami. Strčte si prsty do uší a broukejte si. Váš hlas uslyšíte dál, protože se k vnitřnímu uchu dostane lebkou. Hadi na tomhle vedení zvuku kostí postavili celý svůj sluch.

Stereo v písku
Nejpůsobivěji to předvádí právě zmije rohatá (Cerastes cerastes). V roce 2008 o ní fyzici Paul Friedel a Leo van Hemmen z Technické univerzity v Mnichově a biolog Bruce Young z Washburnovy univerzity v Kansasu publikovali studii v prestižním časopise Physical Review Letters. Spojili biomechaniku, modelování nervových obvodů a dokonce teorii, kterou lodní inženýři používají k výpočtům plovoucích těles. Hadí čelist položená na písku se totiž chová podobně jako člun na vlnách.
Podle jejich výpočtů vytvářejí myší kroky v písku povrchové vlny o frekvenci zhruba 200 až 1000 hertzů, s vlnovou délkou asi 15 centimetrů a výchylkou kolem jednoho mikrometru. Had je nejcitlivější kolem 300 hertzů, tedy přesně v tom pásmu. A jeho sluchová soustava podle modelu rozezná pohyb čelisti o velikosti ångströmu, což je zhruba průměr jednoho atomu.
Klíčový detail je v tom, že hadí dolní čelist není vpředu srostlá. Obě poloviny spojuje jen pružný vaz, aby had mohl spolknout kořist větší, než je jeho hlava. Vedlejším efektem je, že každá polovina čelisti kmitá samostatně. Vlna, která přichází zprava, rozkmitá pravou polovinu o zlomek okamžiku dřív než levou, a mozek z toho rozdílu spočítá směr.
„Dosud nikoho nenapadlo, že by hadi mohli slyšet čelistí stereofonně," řekl tehdy Friedel. „Přitom je to zásadní, protože stereo slyšení je nezbytné k určení, odkud zvuk přichází."
Sami autoři ale upozorňovali, že jde o model a ne o přímé měření nervové aktivity. Bruce Young v té době řekl, že skutečným svatým grálem výzkumu hadího sluchu je najít dráhu, kterou signál v mozku putuje.

Padesát let starý důkaz
Že se hadi o vibracích dozvídají vnitřním uchem, věděla věda už dávno. V roce 1971 publikoval americký fyziolog Peter Hartline v časopise Journal of Experimental Biology dvě práce, ve kterých měřil elektrickou aktivitu hadího mozku. Zjistil, že hadi mají dvě soustavy na zachycení chvění. Jedna vede přes vnitřní ucho a sluchový nerv, druhá začíná v kůži a vede míchou. Hadi z čeledí chřestýšovitých, užovkovitých i hroznýšovitých reagovali na zvuk ve vzduchu i na chvění podkladu, a to zhruba v rozsahu od 50 do 1000 hertzů. Pro srovnání: člověk slyší až do 20 000 hertzů a nejcitlivější je mezi 2000 a 5000.
Hartline si všiml ještě jedné zvláštnosti. Sluchový systém reagoval i tehdy, když zvuk a vibrace dopadaly jen na tělo, a důležitou roli v zachycování zvuku podle něj zřejmě hrají plíce. Celé hadí tělo tak může fungovat jako jakási anténa.

Python, který „slyší" hlavou
Zbývala otázka, jestli had slyší i zvuk, který se šíří vzduchem, nebo jen to, co mu přijde zemí. Na tu se v roce 2012 zaměřil dánský tým z Aarhuské univerzity vedený Christianem Bechem Christensenem. Jedenácti krajtám královským, tedy jednomu z nejoblíbenějších hadů českých chovatelů, měřili odezvu mozkového kmene na zvuk i na vibrace.
Výsledek publikovaný v Journal of Experimental Biology zněl jednoznačně: krajty jsou na vibrace velmi citlivé, na samotný tlak zvukové vlny ve vzduchu ale málo. Vědci pak změřili, jak se hadí hlava chvěje, když na ni dopadá zvuk. Ukázalo se, že i to, co krajta „slyší" ze vzduchu, vysvětluje hlavně chvění hlavy, které zvuk vyvolá. Autoři došli k závěru, že krajty a možná všichni hadi ztrátou vnějšího a středního ucha přišli o skutečný sluch pro tlak vzduchu, ale zachovali si mimořádnou citlivost na vibrace. Nejlépe reagovaly na tóny kolem 80 až 160 hertzů, tedy na hluboké hučení.
Podobně dopadli i mořští hadi. Australský tým kolem Lucille Chapuisové v roce 2019 poprvé změřil sluch dvou divoce chycených vodnářů druhu Hydrophis stokesii. Nejlépe slyšeli pod vodou kolem 60 hertzů, ale méně citlivě než ryby nebo mořské želvy. Autoři proto upozornili, že by stálo za to zjistit, jak na mořské hady působí hluk z lodí a seismických průzkumů.

Křik slyší, hudbu ne
Zatím nejnázornější pokus přišel v roce 2023 z Austrálie. Herpetoložka Christina Zdenek z Queenslandské univerzity a odborník na zvuk Damian Candusso z Queenslandské technické univerzity pustili do zvukotěsné místnosti postupně 19 hadů z chovu: pythony woma, taipany, hnědé hady (Pseudonaja), zmijovce smrtonosné a hady rodu Hoplocephalus. Z reproduktorů jim hráli šum ve třech pásmech: do 150 hertzů, 150 až 300 a 300 až 450 hertzů, s hlasitostí kolem 85 decibelů. Celkem odehráli 304 pokusů.
Důležité bylo, že akcelerometr na podlaze zachytil chvění jen u nejhlubšího pásma. Dvě vyšší pásma šla čistě vzduchem. A hadi na ně přesto reagovali.
Každý rod ale jinak. Pythoni woma se ke zvuku spíš přibližovali a někteří se zvedali do takzvaného periskopu, kdy hlavu a přední část těla vztyčí nad zem a rozhlížejí se. Taipani, hnědí hadi a zmijovci smrtonosní se naopak od reproduktoru vzdalovali a taipani se častěji chovali obranně a ostražitě. Zmijovci utíkali hlavně před dvěma nejhlubšími pásmy. Vědci připouštějí, že roli může hrát jejich plochá dolní čelist přitisknutá k zemi, která by mohla zachytit i nepatrné chvění, které už přístroj nezměřil.
Rozdíly mezi rody vysvětlovaly kolem 89 procent rozdílů v chování. Zdenková to spojuje s tím, jak hadi žijí. Velký noční python woma má málo nepřátel, a tak nemá důvod se zvuku bát. Taipan, který aktivně loví a sám se musí mít na pozoru před dravými ptáky, má smysly nastavené mnohem citlivěji.
„Hadi slyší jen nízké frekvence, zhruba pod hranicí 600 hertzů. Slyší, jen ne tak dobře jako vy nebo já," napsala Zdenková. „Dá se tedy říct, že hadi nejspíš slyší lidi, kteří mluví nahlas nebo křičí." Sluch je podle ní pro hady důležitý jak k tomu, aby unikli predátorům, tak aby se vyhnuli zranění.
Sama ale přiznává, že 19 hadů je malý vzorek a že mechanismus, kterým zvuk ze vzduchu zachytili, studie neřeší. S dánským výsledkem se to nevylučuje: pokud hlasitý zvuk rozkmitá hadí lebku, had ho „uslyší", i když nemá bubínek.

A co hadí zaklínači?
Z toho všeho plyne i odpověď na otázku, kterou si klade snad každý, kdo viděl indického zaklínače s flétnou pungi. Tóny flétny leží vysoko nad tím, co kobra dokáže vnímat. Kobra se nekývá do rytmu hudby. Sleduje pohyb nástroje a zaklínače, které vnímá jako možnou hrozbu, a natáčí se tak, aby ji měla stále na očích.
Proč přišli o uši
Proč hadi o vnější a střední ucho vůbec přišli, souvisí nejspíš s jejich původem. V roce 2015 porovnali paleontologové Hongyu Yi z Edinburské univerzity a Mark Norell z Amerického přírodovědného muzea v New Yorku počítačové modely vnitřního ucha 44 žijících i vyhynulých plazů. Vnitřní ucho pravěkého hada Dinilysia patagonica, který žil před zhruba 90 miliony let, mělo kulovitou dutinu typickou pro dnešní hrabavé druhy. Podle jejich analýzy žil předek dnešních hadů pod zemí s vysokou pravděpodobností.
Pod zemí je ušní bubínek k ničemu, zato schopnost vnímat chvění zeminy je k nezaplacení. Hadi tak podle všeho přišli o ucho, ale získali něco, co se pro jejich život hodí víc: vnímání chvění přes celou hlavu, přitisknutou k zemi.

Co to znamená pro chovatele
Pro majitele krajt, užovek a hroznýšů z toho plyne jednoduché poučení. Had sice neslyší, když na něj mluvíte normálním hlasem, ale velmi dobře cítí, co se děje s podkladem, na kterém leží. Rána do stolu, kopnutí do skříňky s teráriem, bouchnutí dveřmi nebo subwoofer postavený vedle terária jsou pro něj mnohem výraznější podněty než hlasitý rozhovor. Hluboké dunění, které vy skoro nevnímáte, je přitom přesně v pásmu, kde je hadí „ucho" nejcitlivější.
Terárium proto patří na pevný a stabilní nábytek, ne vedle pračky, reproduktorů nebo dveří, kterými se často bouchá. A když se had v teráriu najednou zarazí, zvedne hlavu a začne kmitat jazykem, možná právě zaznamenal něco, co vy jste vůbec nepostřehli: kroky v místnosti, které mu přes nábytek doběhly až do čelisti.
Použité zdroje a užitečné odkazy
- Friedel, Young, van Hemmen (2008): Auditory localization of ground-borne vibrations in snakes, Physical Review Letters, shrnutí na Phys.org
- ScienceDaily: Snakes Locate Prey Through Vibration Waves (2008)
- Phys.org: Snakes Hear in Stereo (2008)
- Hartline (1971): Physiological Basis for Detection of Sound and Vibration in Snakes, Journal of Experimental Biology
- Hartline (1971): Mid-Brain Responses of the Auditory and Somatic Vibration Systems in Snakes
- Christensen et al. (2012): Hearing with an atympanic ear: good vibration and poor sound-pressure detection in the royal python, PubMed
- Chapuis et al. (2019): Underwater hearing in sea snakes (Hydrophiinae), Journal of Experimental Biology
- Zdenek et al. (2023): Sound garden: How snakes respond to airborne and groundborne sounds, PLOS ONE
- University of Queensland: Snakes can hear more than you think
- Scientific American: Snakes Can Hear You Scream, New Research Reveals
- Physics Today: Snakes react to airborne sound
- Young (2003): Snake Bioacoustics: Toward a Richer Understanding of the Behavioral Ecology of Snakes
- Yi, Norell (2015): The burrowing origin of modern snakes, Science Advances
- Science News: Snakes evolved from burrowing ancestor, new data suggest
- Wikipedia: Snake charming
Nejnovější články

Než zapnete pračku nebo sušičku, podívejte se dovnitř. Kočky milují teplé bubny
Melbournská chovatelka Syma letos v červenci sušila peřinu a nechala dvířka sušičky na chvíli otevřená. Když se po několika hodinách...
Daniel Hanuš ·

Mravenci v kuchyni v zimě: odkud se vzali
Mravenci v kuchyni v zimě mohou pocházet z hnízda ve vytápěném domě, ale samotné roční období druh neurčí. Zahradní druhy bývají v chladu...
Daniel Hanuš ·

Lidé před 14 000 lety pečovali o nemocné štěně. Bez nich by nepřežilo
Štěně z doby ledové onemocnělo psinkou, když mu bylo asi 19 týdnů. Dnes by mu veterinář poskytl podpůrnou péči včetně infuzí; antibiotika...
Daniel Hanuš ·

Krtek v zimě nespí. Jen ryje hlouběji
Krtek obecný v zimě nehibernuje. Za žížalami se může přesouvat do hlubších chodeb a část potravy si ukládá. Studie navíc popisuje sezonní...
Daniel Hanuš ·

Muzeum včelařství v Česku: kde vidět staré úly
Vydlabané kmeny, slaměné košnice i úly vyřezané do podoby postav ukazují, jak se u nás dříve včelařilo. Na Kačině připomínají také slavný...
Daniel Hanuš ·

Jak poznat, že kočka je ve stresu
Změna krmení nebo pečující osoby může u kočky ovlivnit chování i tělesné projevy. Malá laboratorní studie zaznamenala podobné nárůsty...
Daniel Hanuš ·

Kočičí veterinář: proč existují kliniky jen pro kočky
Veterinární návštěva může u kočky zvýšit stres a ovlivnit některé naměřené hodnoty. Studie s 678 kočkami se týkala běžných vyšetření...
Daniel Hanuš ·

Jak poznat strom napadený kůrovcem
Smrk napadený kůrovcem může zůstat zelený týdny, někdy i přes zimu. Pozdější rezavá koruna často znamená, že brouci už vyletěli. Jak...
Daniel Hanuš ·

Proč kočka kouše ostatní kočky do krku
Olizování a kousnutí do krku mohou mezi kočkami patřit ke hře, páření, péči i konfliktu. Nová pozorovací studie popisuje vzorce...
Daniel Hanuš ·

Potřebuje kurník v zimě topení? Většinou ne
Zdravé dospělé slepice s dobrým opeřením obvykle nepotřebují vytápěný kurník. Potřebují ale sucho, větrání bez průvanu a nezamrzlou vodu...
Daniel Hanuš ·

Blechy v bytě přežijí zimu bez problémů. Proč je mráz venku nezastaví
Britská databáze veterinárních návštěv zaznamenala blechy v každém měsíci roku, s vrcholem obvykle v teplé části roku. Teplo domácnosti...
Daniel Hanuš ·

Proč mrkev ve sklepě vyraší a zhořkne
Mrkev ve sklepě může začít pouštět novou nať a ztrácet sladkost. Kořen totiž dál žije a spotřebovává zásoby. K hořké chuti navíc může...
Daniel Hanuš ·

Proč se psi s dvojitou srstí nemají stříhat dohola
Dvojitá srst pomáhá psům regulovat teplotu a chrání kůži, ale její oholení automaticky neznamená trvalé poškození. U některých zvířat...
Daniel Hanuš ·

Psi rozeznají i jednovaječná dvojčata. Ověřili to čeští policejní psi
Deset vycvičených policejních německých ovčáků v české studii správně rozlišilo pachy čtyř párů dvojčat, včetně jednovaječných. Výsledek...
Daniel Hanuš ·

Shetlandský pony je silnější, než vypadá. Utáhne náklad těžší, než je sám
Shetlandský pony vypadá jako malý huňatý společník, ale jeho předkové tahali v dolech těžké vozíky s uhlím. Náklad mohl vážit víc než...
Daniel Hanuš ·

Gorila horská je jediný lidoop, jehož počet roste
V roce 1981 bylo v masivu Virunga napočítáno 242 horských goril. O několik desetiletí později odhadly tehdejší sčítání ve Virunze a...
Daniel Hanuš ·

Proč kůl u mladého stromu nemá být moc vysoký
Mladý strom se má po výsadbě ujmout, ne zůstat pevně přivázaný pod korunou. Vysoký a těsný úvazek může omezit přirozené zesilování kmene...
Daniel Hanuš ·

Kočky mají raději lidi, kteří je nechají přijít samy
Když se kočka přiblíží k člověku, který ji nevolá ani se jí nedotýká, může to vypadat, jako by si vybírala právě toho, kdo ji nemá rád...
Daniel Hanuš ·

Los v Česku: zvíře, které se k nám vrací samo
Los Emil se v květnu 2026 naposledy prokazatelně objevil v Bavorsku, zhruba 30 kilometrů od Mnichova. Od té doby jeho osud není...
Daniel Hanuš ·

Jak kočku zabalit do ručníku u veterináře
Při ošetření může ručník některým kočkám nabídnout úkryt a omezit jejich pohyb. Jiné však zabalení stresuje, takže nejde o zaručený...
Daniel Hanuš ·















Diskuze, komentáře a vaše zkušenosti
Napište nám svůj názor, zeptejte se nebo poraďte ostatním. Vítáme slušné a užitečné příspěvky. Spam, reklamu a nevhodné komentáře odstraňujeme.
Jak váš had reaguje na pohyb lidí v okolí terária?