Cane corso hlídal italské statky

Fernando Casolino se narodil v roce 1920 na jihu Itálie a cane corso znal odmalička. Pamatoval si fenu Cecce, která porodila štěňata ve starém sklepě, a jednu z nich, Gemmu, která se od něj nehnula, dokud v roce 1940 nenarukoval.
Casolino na svoje dětství vzpomínal v rozhovoru, který s ním jako osmdesátníkem vedl chovatel a rozhodčí Mariano Di Chicco pro web Modern Molosser. Corso podle něj nebyl žádný přepychový hlídač. Byl to pes do práce, kterého si pastevci a sedláci drželi, protože bez něj by se neobešli.
Obsah článku
Pes, který patří ke dvoru
Už samotné jméno prozrazuje, k čemu corso sloužil. Oficiální standard Mezinárodní kynologické federace FCI ho odvozuje od latinského slova cohors a vykládá ho jako „ochránce, strážce dvora“. Podle standardu se plemeno kdysi chovalo po celé Itálii, ale v nedávné minulosti přežilo jen v Apulii a sousedních krajích jižní Itálie. Za jeho přímého předka se považuje římský molos.
Na rozlehlých statcích na jihu měl pes víc úkolů najednou. Hlídal dům, děti i zvířata a odrazoval zloděje dobytka. Kozy a ovce, které se pásly na okrajích polí, nesměly vlézt do úrody, a corso je u nich držel. Podle starší verze anglické Wikipedie z roku 2008, která čerpala z materiálů italského chovatelského klubu, působil i jako „polní hlídač“. Chránil pastevce v měsících po sklizni, kdy byla krajina skoro opuštěná.
Casolino vyprávěl, jak pastevci využívali psy při dojení. Ovce musely chodit k dojiči jedna po druhé a corso hlídal pořádek. Když se některá vyřadila z řady, pastevec na psa jen houkl: „Říkal jsem ti, jedna po druhé.“ A pes ji vrátil zpátky.
Druhá polovina jeho práce byla tvrdší. Dobytek se na jihu Itálie choval napůl volně na pastvinách a když ho bylo potřeba odvést, nastupovali honáci se psy. Ve staré italštině se takovým psům říkalo cane da corso nebo cani da presa, tedy psi, kteří zvíře chytí a podrží, dokud nedorazí člověk. Stejnou práci zastávali při lovu divočáků, kdy měl pes zasáhnout ve chvíli, kdy se kanec obrátil proti lovcům. Britský klub EBKC uvádí ještě jednu kuriózní úlohu: když sedláci brali prasnici selata, corso zaměstnával rozzuřenou prasnici, aby lidi nenapadla.
Standard FCI tuhle minulost shrnuje jednou větou: plemeno bylo v minulosti využíváno k ovládání skotu a k lovu velké zvěře. A z práce vzešla i postava. Corso je těžký, ale ne neohrabaný. Oproti příbuznému neapolskému mastinovi má sušší tělo, méně kůže a víc atletiky. Standard výslovně mluví o psovi „mimořádně hbitém“. Pes, který má doběhnout býka, nemůže být jen hora svalů.
Když skončila stará vesnice
Zlom přišel po druhé světové válce. Italský venkov se proměňoval, lidé odcházeli do měst a na sever, zemědělství se mechanizovalo. V 60. letech se rozpadl systém mezzadrie, napolovičního pachtu, ve kterém rolník obdělával statkářovu půdu a odváděl mu část úrody. S ním zmizel i svět, pro který byl corso stvořený. Velký pes, který hodně sní a nemá co dělat, se stal přepychem. Plemeno se nikdy úředně neevidovalo, takže jeho úbytek nikdo nepočítal. Psi prostě dožívali na posledních fungujících masseriích, opevněných statcích typických pro Apulii.
Náklaďák, dva roky čekání a záchrana z Apulie
Kdo přesně plemeno zachránil, je dodnes trochu sporné a různé zdroje kladou důraz na různé lidi. Jisté je, že se jich v 70. a 80. letech sešlo víc.
Často se zmiňuje zoolog Paolo Breber, který se o psy začal zajímat v 70. letech a podle webu české chovatelské stanice Korec Corso oslovil italský kynologický svaz ENCI s návrhem plemeno obnovit. Stejný zdroj uvádí, že v roce 1973 se podařilo dohledat 19 psů původního typu a do roku 1978 se od nich narodilo 17 štěňat.
Casolinova verze vede přes Mantovu na severu Itálie. O snaze plemeno obnovit mu řekl hrabě Bonatti Nizzoli a Casolino se k ní nadšeně přidal. Začátky byly krušné. Psy dlouho nemohl najít, a když konečně narazil na slibného jedince, srazil ho náklaďák. Pak se přidal Stefano Gandolfi a skupina pracovala v chovatelské stanici bratří Malavasiových. Dva roky ale přešlapovala na místě, protože jí chyběla nová krev. Najít ji bylo podle Casolina to nejtěžší.
Pomohla až jeho rodina v Apulii. Příbuzní mu ukázali statky, které ještě fungovaly a kde psy pořád někdo potřeboval. Skupina si odtamtud odvezla fenu, která už byla březí, několik štěňat a slibné krycí psy. „Apulie byla naše záchrana,“ shrnul to Casolino. Později jeden ze spolupracovníků objevil celou kolonii typických psů ještě na Sicílii.
Z chovu bratří Malavasiových pochází i pes, který dal plemeni tvář. Basir se narodil v roce 1980 a jeho typ byl tak přesvědčivý, že se jeho profil stal předlohou pro kresbu psa ve standardu. Když dnes někdo otevře oficiální standard FCI, dívá se na první stránce v podstatě na Basira. „Basir je standard cane corso,“ řekl Casolino.
V roce 1983 vzniklo sdružení Società Amatori Cane Corso. Při sčítání v roce 1988 se podle dobových údajů klubu podařilo zaznamenat 57 psů, v letech 1989 až 1992 pak do otevřené plemenné knihy přibylo přes 500 dalších. Italský svaz ENCI plemeno uznal v lednu 1994, FCI ho přijala prozatímně v roce 1996 a definitivně v roce 2007. Americký Kennel Club se přidal v roce 2010. Z hrstky psů na zapomenutých statcích se stal globální fenomén.

Česká stopa ve výzkumu
Jednu z nejcitovanějších studií o tomto plemeni přitom nesepsali Italové, ale Češi. Tým Evžena Korce z Tábora v roce 2017 publikoval v časopise Open Veterinary Journal analýzu dat o 232 psech z 25 zemí. Medián délky života vyšel na 9,29 roku, u psů 9,25 a u fen 9,33 roku, takže rozdíl mezi pohlavími byl zanedbatelný.
Překvapivá byla souvislost s barvou srsti. Černě žíhaní psi žili nejdéle, s mediánem 10,3 roku, tedy zhruba o rok déle než celá skupina a o víc než dva roky déle než psi méně obvyklých barev. Autoři z toho opatrně vyvozují, že by výběr v chovu mohl délku života prodloužit. Pozor ale na přehnané titulky, které se po studii objevily. Údaje pocházely od majitelů a chovatelských stanic, vzorek je malý a souvislost ještě neznamená příčinu. Korec navíc sám vede chovatelskou stanici corsů.
Velká britská studie z roku 2024, kterou vedla Kirsten McMillanová z organizace Dogs Trust a jež pracovala s daty o 584 734 psech, zařadila cane corso mezi plemena s nejkratším životem. Medián tu vyšel na 8,1 roku, zatímco u všech psů dohromady 12,5 roku. Corso se v tomto ohledu ocitl ve společnosti kavkazského ovčáka nebo presa canario, tedy dalších velkých hlídacích plemen.
K tomu se přidává sklon k dysplazii kyčlí a loktů, k luxaci čéšky, k očním a kožním potížím a k nebezpečné torzi žaludku, která hrozí hlavně velkým psům s hlubokým hrudníkem. Seriózní chovatelé proto rodiče před krytím testují.

Hlídač, který nepřestal hlídat
Proč to všechno vědět, když si člověk pořizuje psa do rodinného domu, a ne na statek v Apulii? Protože povaha corsa se nezměnila. Standard FCI ho dodnes popisuje jako strážce majetku, rodiny a zvířat.
Casolino ty psy ze svého mládí líčil jako aktivní, poslušné a věrné, schopné „opravdového a trvalého přátelství“ s lidmi, které znají. K cizím byli nedůvěřiví a v případě potřeby výhrůžní, ale na povel se uklidnili. Přesně tohle je kombinace, kterou po nich sedláci chtěli, a přesně tohle si corso nese do dnešních domácností.
V praxi to znamená důslednou výchovu od štěněte, hodně socializace a majitele, který ví, co dělá. Pes, kterého staletí vybírali podle toho, jak spolehlivě odežene cizince a podrží rozzuřené zvíře, si bez práce a jasných pravidel najde úkol sám. Hlídání plotu proti pošťákovi není ta nejšťastnější verze. Ve správných rukou ale dokáže být vyrovnaným společníkem, který se chová přesně tak, jak to po jeho předcích chtěli italští sedláci: drží si svůj dvůr a své lidi.
Použité zdroje a užitečné odkazy
- FCI Standard č. 343: Cane Corso
- Fernando Casolino looks back over 80 years with the Cane Corso, Modern Molosser
- Lessons From Basir, Modern Molosser
- Molosser Moment 8: Basir heralds modern Corso, Modern Molosser
- Korec E. a kol.: Longevity of Cane Corso Italiano dog breed and its relationship with hair colour, Open Veterinary Journal 2017
- Záznam studie v databázi AGRIS (FAO)
- McMillan K. M. a kol.: Longevity of companion dog breeds: those at risk from early death, Scientific Reports 2024
- Which dogs live longest?, Liverpool John Moores University
- History of the breed, Korec Corso
- Cane Corso Longevity Research Project, Canine Chronicle
- History of the Cane Corso, EBKC
- Cane Corso, Wikipedia
- Cane Corso, archivní verze Wikipedie z roku 2008
- The Many Names of Corsos, National Purebred Dog Day
Nejnovější články

Proč datel klove do úlů v zimě
Díra ve stěně úlu a třísky na sněhu mohou být stopou hladového šplhavce. Často jde o žlunu zelenou, která se v mrazu hůř dostává k...
Daniel Hanuš ·

Venkovní králíci a morčata v zimě: kdy je přestěhovat dovnitř
Vědci z Královské veterinární koleje v Londýně jednu zimu měřili teplotu králíkům v útulku na pomezí Hertfordshire a Cambridgeshire. Ti...
Daniel Hanuš ·

Památné stromy: kdo o nich rozhoduje a proč
Začátkem listopadu napsali lidé, kteří vedou státní seznam památných stromů, do své měsíční zprávy větu, jakou by od úřadu čekal málokdo...
Daniel Hanuš ·

Papoušci si všimnou, když soused dostane lepší pamlsek. Vadí jim ale něco jiného
Kapucínská opička, která dostala okurku místo hroznu, ji vztekle hodila výzkumníkovi zpátky. Video obletělo svět a stalo se symbolem...
Daniel Hanuš ·

Proč kachna nesnáší vejce na jedno místo jako slepice
Vejce v trávě nebo vedle napáječky nemusí znamenat, že kachna o hnízdo nestojí. Výzkumy pekingských kachen ukazují zájem o kryté místo...
Daniel Hanuš ·

Proč kočka jí trávu a pak zvrací chlupy
Biologové z Univerzity High Point v Severní Karolíně loni udělali něco, čeho by se většina majitelů koček štítila. Sebrali šest zelených...
Daniel Hanuš ·

Kdy zasít lilek na předpěstování a čemu se vyhnout
Semínko lilku zasazené do substrátu o teplotě 20 °C vyklíčí zhruba za 13 dní. Stejné semínko ve 30 °C je venku za pět. Tenhle rozdíl...
Daniel Hanuš ·

Proč kočka švihá ocasem, když leží
Leží vám na klíně, přede, oči přivřené. Jen špička ocasu začne ťukat o gauč, nejdřív líně, pak rychleji. O pár vteřin později máte v ruce...
Daniel Hanuš ·

Kůň jako terapeut pro válečné veterány
Vodění a hřebelcování koní se zkoumá jako podpora veteránů s posttraumatickou stresovou poruchou. Menší studie zaznamenaly úlevu, často...
Daniel Hanuš ·

Senioři, kteří se starají o ptáčka, méně trpí samotou
Starší lidé v anglickém Yorkshiru dostali buď andulku, nebo begónii. Po třech letech měli lidé s ptákem více přátel a návštěv. Výzkumníci...
Daniel Hanuš ·

Proč neodstraňovat mech ze střechy kůlny
Zelený mech na střeše kůlny často svádí k čištění před zimou. Biologové v něm ale nacházejí důležitý kousek zahradního prostředí a...
Daniel Hanuš ·

Činčily mají sluch podobný lidskému. Pomáhají výzkumu hluchoty
V roce 1975 naučili dva američtí vědci činčilu rozlišovat slabiky „da“ a „ta“. Zvíře pak bez zaváhání určilo hranici mezi nimi přesně v...
Daniel Hanuš ·

Keporkaci loví ryby do sítě z bublin
Keporkaci dokážou shromáždit ryby nebo kril pomocí stěny z bublin a potom kořist pohltit. Někteří loví sami, jiní spolupracují ve...
Daniel Hanuš ·

Kočka evropská: plemeno, které vypadá jako obyčejná kočka
Na každém dvoře od Ostravy po Uppsalu sedí kočka, která vypadá přesně jako ona. Přesto evropská kočka s rodokmenem patří k nejvzácnějším...
Daniel Hanuš ·

Péče o avokádo z pecky v zimě: světlo, voda a teplota
Nejslavnější avokádo světa vyrostlo z obyčejné pecky. V roce 1926 ji zasadil kalifornský listonoš Rudolph Hass a z jediného semenáčku...
Daniel Hanuš ·

Psi cvičení s klikrem se neučí rychleji, než když jim řeknete hodný
Klikr si koupí skoro každý, kdo s pejskem začíná. Má zaručit rychlejší a přesnější učení, takový malý plastový zázrak. Vědci ale v...
Daniel Hanuš ·

Proč kočce kručí v břiše a cvaká jí v puse
Ve tři ráno kočce kručí v břiše a začne mlaskat, polykat naprázdno a cvakat čelistí. Co tyto zvuky mohou znamenat, kdy jde o běžný hlad a...
Daniel Hanuš ·

Proč se v angličtině říká, že je někdo kočičí pyžamo
Když někdo v angličtině řekne „the cat’s pajamas“, nechválí oblečení domácí kočky. Označuje člověka nebo věc, která je podle něj...
Daniel Hanuš ·

Kočka nevidí ostře to, co má přímo pod nosem. Pomáhají jí vousy
Pamlsek dopadne na podlahu pět centimetrů před kočičí čumák a kočka se chová, jako by tam nebyl. Čichá vlevo, vpravo, šťouchne tlapkou do...
Daniel Hanuš ·

Proč pes přinese hračku a pak vám ji nechce dát
Pes vám položí slintavý míček k nohám, podívá se vám do očí a čeká. Sáhnete po něm a on ho v poslední chvíli chňapne a odskočí. Vypadá to...
Daniel Hanuš ·














Diskuze, komentáře a vaše zkušenosti
Napište nám svůj názor, zeptejte se nebo poraďte ostatním. Vítáme slušné a užitečné příspěvky. Spam, reklamu a nevhodné komentáře odstraňujeme.
Potkali jste cane corso při práci nebo doma? Které vlastnosti pracovního psa jsou u něj podle vás patrné dodnes?