Zalomený ocas siamských koček byl kdysi znakem pravého plemene. Dnes je to vada

V roce 1903 napsala jedna z prvních chovatelek siamských koček do odborné knihy, že uzel na ocase je „zvláštností plemene“. Dnes za stejný uzel kočku z výstavy vyřadí. Příběh zalomených ocasů a šilhavých očí ukazuje, jak se z nedokonalosti stala vada.
V červenci 1871 se v londýnském Crystal Palace konala první velká výstava koček na světě. Návštěvníci obdivovali perské kočky, mourovaté Angličanky i bezocasé kočky z ostrova Man. U jedné klece se ale zastavovali s rozpaky.
Ta noční můra se jmenovala siamská kočka. O třicet let později už měla vlastní chovatelský klub, a když si člověk přečte, co o ní tehdy psali její první chovatelé, čeká ho překvapení. Zalomený ocas nepovažovali za chybu, ale za znak pravého siamského původu. Šilhání brali jako něco, co k plemeni prostě patří.
Jak je možné, že se z typických rysů staly vady, které se dnes z chovů téměř vytratily? A proč vůbec siamské kočky šilhaly?
Obsah článku
Uzel, který patřil k plemeni
Siamské kočky se do Anglie dostávaly od 70. a 80. let 19. století. Byly to dary a suvenýry od diplomatů a obchodníků, kteří se vraceli ze Siamu, dnešního Thajska. Kolovala pověst, že siamský král si tyto „královské kočky“ přísně hlídá a nechce je pouštět ze země. Harrison Weir, malíř a organizátor výstavy v Crystal Palace, to ve své knize Our Cats and All About Them z roku 1889 zmiňuje jako fakt.
Ve stejné knize Weir cituje chovatelku paní Vyvyanovou, jejíž „Královská kočka ze Siamu“ sbírala na výstavách ceny. Ta o svých kotětech napsala jednoduše: „Většina koťat má na ocase zlom. Liší se, kde přesně je.“ Weir k tomu hned připojil odkaz na Charlese Darwina. Ten v roce 1868 v díle o proměnlivosti domácích zvířat popsal, že kočky na obrovském území od Malajského souostroví přes Siam až po Barmu mají zkrácené ocasy, často zakončené uzlíkem.
Weirův vlastní popis plemene z roku 1889 přitom chtěl ocas rovný, „bez jakéhokoli zlomu nebo zalomení“. Tady začíná první spor. Chovatelky, které kočky skutečně množily, to viděly jinak. Frances Simpsonová v roce 1903 vydala obsáhlou Knihu o kočce a v kapitole o siamských kočkách dala slovo slečně Forestier-Walkerové, jedné z žen, které plemeno do Anglie přivezly a často ho i posuzovaly na výstavách. Ta napsala, že „uzel nebo zalom na ocase je zvláštností plemene“. A dodala, že rovný ocas „není chybou“. Oficiální standard Siamese Cat Clubu otištěný ve stejné knize popisoval siamskou kočku jako „často také vyznačující se zalomeným ocasem“. Samotná Simpsonová už o rok dřív konstatovala, že pokud jde o zalomené ocasy, „žádné dva názory se neshodují“.
Zalomení tedy nebylo povinné, ale bylo vítané a pro mnoho lidí bylo důkazem, že kočka pochází opravdu ze Siamu.

Pozvolné vyřazování
Jak se plemeno šířilo do Ameriky, tón se měnil. Americká organizace CFA v roce 1916 chtěla ocas „rovný“, o zalomení ale mlčela. Standard z roku 1934 už připouštěl jen „lehké zalomení na konci“, a kočkám se „silně zalomeným“ ocasem se neměly udělovat tituly. Novinářka Eleanor Booth Simmonsová v knize Cats z roku 1935 tvrdila, že „královské siamky žádné zalomení nemají“, a zalomené americké kočky přičítala dovozům, které námořníci sebrali bůhví kde v přístavech.
V roce 1955 požadoval standard ocas „dlouhý, zužující se a bez viditelného zalomení“. Dnes je podle standardu, který přepsal americký National Siamese Cat Club, viditelné zalomení důvodem k diskvalifikaci.
Stejně se vyvíjel pohled na oči. Standard z roku 1934 obsahuje opatrnou formulaci, že oči by měly být „pokud možno nešilhavé“. Šilhání tedy bylo běžné natolik, že se s ním počítalo. V roce 1955 už je šilhání uvedeno mezi nežádoucími rysy a od roku 1967 standard stroze požaduje oči „nešilhavé“. Chovatelé pak po desetiletí vybírali do chovu jen kočky s rovnýma očima a rovným ocasem. Výsledek je dnes vidět: na výstavách už šilhavou siamku s uzlem na ocase skoro nepotkáte.

Odkud se uzel vzal
Zalomené ocasy nejsou vynálezem siamských koček. Darwin je zaznamenal u pouličních koček celé jihovýchodní Asie a jsou tam běžné dodnes. V roce 2016 tým vědců, mezi nimiž byla americká genetička koček Leslie Lyonsová, přečetl genom zatoulané kočky z jižní Číny se zkráceným a zalomeným ocasem a jejích potomků. Našli drobnou mutaci v genu HES7, který v embryu řídí, jak se páteř skládá z jednotlivých obratlů. Stejnou mutaci nese japonský bobtail. Kočky s jednou kopií měly ocas zalomený jen mírně, kočky se dvěma kopiemi výrazně.
Zajímavé je, že asi třetina čínských koček se zkráceným ocasem tuto mutaci neměla. Zalomené ocasy v Asii tedy mají nejméně několik různých genetických příčin. Siamské kočky žily mezi tamními kočkami, takže to, že jejich ocasy nesou stejnou stopu, nikoho nepřekvapí. Už v 19. století se ostatně psalo, že nikdo neví, jestli zalomení k siamkám patří odjakživa, nebo ho získaly křížením s černými a mourovatými kočkami, které měly v Siamu zalomené ocasy také.
Důležité je, že zalomený ocas a siamské zbarvení spolu geneticky nesouvisejí. Proto ho chovatelé mohli vyšlechtit pryč, aniž by kočka přišla o svůj vzhled. S šilháním je to jiné.

Kočka, která je napůl albín
Typické zbarvení siamské kočky způsobuje mutace v genu pro tyrozinázu, enzym, který vyrábí pigment melanin. Tým Leslie Lyonsové ji popsal v roce 2005. Siamská verze enzymu funguje jen v chladu. Kotě se v teplém těle matky rodí skoro bílé a tmavne až na místech, kde je tělo chladnější: na uších, čenichu, tlapkách a ocase. Siamská kočka je tak vlastně částečný albín, kterého zbarvuje teplota.
A nedostatek pigmentu se netýká jen srsti. Melanin hraje v embryu roli i při vývoji oka a zrakových drah. Přesně tady vědci našli vysvětlení šilhání.
U běžné kočky i člověka se zrakové nervy z obou očí potkávají na křižovatce pod mozkem, které se říká chiasma. Zhruba polovina vláken tam přejde na druhou stranu, druhá polovina zůstane na své. Díky tomu každá mozková polokoule dostane obraz stejné části světa od obou očí a může je složit do prostorového vidění.
V roce 1969 britský neuroanatom Ray Guillery zjistil, že u siamských koček tahle křižovatka nefunguje správně. Mnoho vláken, která by měla zůstat na stejné straně, chybně přejde na druhou. Mozek tak dostává zmatenou mapu, v níž se kousky zorného pole ocitnou na špatném místě. Tentýž problém mají všichni albíni, včetně lidí, ale souvislost s albinismem se ukázala až později. Carla Shatzová a Michael Kliot v roce 1982 v časopise Nature ukázali, že chybné propojení existuje od úplného začátku vývoje zrakové dráhy. Shatzová a kolegové pak v roce 1988 přišli s vysvětlením, že v místech, kudy v embryu prorůstá zrakový nerv, siamským kočkám chybí pigment. Ten vlákna pravděpodobně pomáhá navádět správným směrem.

Dvě strategie, jak opravit zmatený obraz
S chybně zapojenou mapou se mozek siamské kočky musí nějak vyrovnat a vědci zjistili, že to dělá dvěma různými způsoby. David Hubel a Torsten Wiesel, kteří později dostali Nobelovu cenu za výzkum zraku, v roce 1971 zkoumali siamské kočky z kolonie v Bostonu. Zjistili, že mozková kůra jejich koček si chybně vedený obraz přeorganizovala do souvislé mapy světa. V hlavních zrakových oblastech jim přitom téměř chyběly buňky, které spojují informace z obou očí. Za to podle všeho mohlo šilhání: kočka, kterou vědci vychovali se zavřenýma očima, takže šilhat nemohla, tyto buňky měla.
O dva roky později Jon Kaas a Ray Guillery z Wisconsinské univerzity v Madisonu popsali siamské kočky ze své kolonie na Středozápadě USA, jejichž mozek zvolil opačnou strategii. Velkou část chybně zapojeného vstupu v mozkové kůře prostě potlačil a díky tomu se kočky chovaly téměř jako běžné kočky. V odborné literatuře se proto dodnes mluví o „bostonském“ a „středozápadním“ typu siamské kočky.
Ve stejném roce popsali Ronald Kalil a jeho kolegové v časopise Science, že u siamských koček jsou abnormální všechny hlavní zrakové dráhy, a předpověděli, že kočky budou mít horší prostorové vidění. Pozdější pokusy to potvrdily. Siamské kočky v testech nedokázaly rozpoznat hloubku z drobných rozdílů mezi obrazy obou očí, což běžné kočky zvládaly. Skutečné předměty v prostoru ale odhadly bez potíží. V běžném životě jim tedy šilhání nijak výrazně nevadí.
Siamské kočky se tak staly jedním z nejdůležitějších modelů pro výzkum albinismu. Mnohé z toho, co dnes víme o tom, proč mají albíni horší zrak a často kmitavé pohyby očí, se poprvé ukázalo právě na nich.

Proč šilhání nezmizelo úplně
Tady je rozdíl oproti ocasu. Zalomení způsobují geny, které se siamským zbarvením nemají nic společného. Chybně vedené zrakové dráhy jsou ale přímým důsledkem téhož genu, který kočce dává modré oči a tmavé odznaky. Každá siamská kočka proto má zrakovou dráhu zapojenou jinak než běžná kočka. Chovatelé, kteří vybírali kočky s rovnýma očima, chybné zapojení nevyšlechtili. Vybírali jen jedince, jejichž mozek se s ním vyrovnal tak, že navenek nešilhají. U některých koček se šilhání nebo kmitání očí objevuje dodnes.
Legenda o váze a návrat starého typu
Siamská kočka si samozřejmě nese i vlastní vysvětlení. Nejznámější legenda vypráví o kočce, která měla hlídat královský pohár. Omotala kolem něj ocas tak pevně, že se jí zalomil, a zírala na něj tak upřeně, že jí oči zůstaly šilhavé. V jiné verzi jde o vzácnou vázu. Starší thajská tradice je ale k ocasům méně laskavá. Ilustrované rukopisy Tamra Maew, Knihy o kočkách, jejichž kořeny se kladou do období království Ajutthaja, mezi nešťastné kočky řadí i takovou, která sedí na svém stočeném ocase.
Moderní siamky s klínovitou hlavou, velkýma ušima a tělem štíhlým jako pravítko se od koček z Crystal Palace liší nejen očima a ocasem. Od 80. let proto v Evropě i Americe vznikají kluby, které chtějí zachovat starší, mohutnější typ. Z tohoto hnutí vznikla i thajská kočka, kterou mezinárodní organizace TICA uznala jako samostatné plemeno. I tihle chovatelé ale chtějí oči rovné a ocas bez zlomu.
Šilhavá kočka s uzlem na ocase, která v roce 1871 vyděsila londýnského novináře, se tak z výstavních hal vytratila. Na ulicích Bangkoku nebo Kuala Lumpuru ale zalomené ocasy potkáte dodnes. A v mozku každé siamské kočky, i té s dokonale rovnýma očima, je dál zapsaná stopa genu, který jí dal její slavné zbarvení.
Použité zdroje a užitečné odkazy
- National Siamese Cat Club: Siamese Standards 1889–2006
- Harrison Weir: Our Cats and All About Them (1889), Project Gutenberg
- Frances Simpson: The Book of the Cat (1903), Project Gutenberg
- Mental Floss: A Brief, Fur-Filled History of Cat Shows
- Atlas Obscura: How England's First Feline Show Countered Victorian Snobbery About Cats
- Darwin Correspondence Project: Darwin, cats and cat shows
- Charles Darwin: The Variation of Animals and Plants under Domestication (1868), Project Gutenberg
- Xu a kol. (2016): Whole Genome Sequencing Identifies a Missense Mutation in HES7 Associated with Short Tails in Asian Domestic Cats, Scientific Reports
- Imes, Young, Grahn, Lyons: Tyrosinase mutations associated with Siamese and Burmese patterns (Animal Genetics 2005), shrnutí
- Shatz a Kliot (1982): Prenatal misrouting of the retinogeniculate pathway in Siamese cats, Nature
- Donnell J. Creel: Visual and Auditory Anomalies Associated With Albinism, Webvision
- Hubel a Wiesel (1971): Aberrant visual projections in the Siamese cat
- Kaas a Guillery (1973): The transfer of abnormal visual field representations from the dorsal lateral geniculate nucleus to the visual cortex in Siamese cats, Brain Research
- Přehledový článek o „středozápadní“ a „bostonské“ kolonii siamských koček (2018), PMC
- Stereopsis in normal domestic cat, Siamese cat, and cat raised with alternating monocular occlusion
- Bhansali a kol. (2014): Zic2 a ipsilaterální projekce u albinotických myší, Neural Development
- Wikipedia: Treatise on Cats (Tamra Maew)
- Wikipedia: Thai cat
- Pictures of Cats: Siamese cat kinked tail
- Pictures of Cats: Why Siamese Cats Are Cross-eyed
Nejnovější články

Památné stromy: kdo o nich rozhoduje a proč
Začátkem listopadu napsali lidé, kteří vedou státní seznam památných stromů, do své měsíční zprávy větu, jakou by od úřadu čekal málokdo...
Daniel Hanuš ·

Papoušci si všimnou, když soused dostane lepší pamlsek. Vadí jim ale něco jiného
Kapucínská opička, která dostala okurku místo hroznu, ji vztekle hodila výzkumníkovi zpátky. Video obletělo svět a stalo se symbolem...
Daniel Hanuš ·

Proč kachna nesnáší vejce na jedno místo jako slepice
Vejce v trávě nebo vedle napáječky nemusí znamenat, že kachna o hnízdo nestojí. Výzkumy pekingských kachen ukazují zájem o kryté místo...
Daniel Hanuš ·

Kdy zasít lilek na předpěstování a čemu se vyhnout
Semínko lilku zasazené do substrátu o teplotě 20 °C vyklíčí zhruba za 13 dní. Stejné semínko ve 30 °C je venku za pět. Tenhle rozdíl...
Daniel Hanuš ·

Proč kočka švihá ocasem, když leží
Leží vám na klíně, přede, oči přivřené. Jen špička ocasu začne ťukat o gauč, nejdřív líně, pak rychleji. O pár vteřin později máte v ruce...
Daniel Hanuš ·

Kůň jako terapeut pro válečné veterány
Vodění a hřebelcování koní se zkoumá jako podpora veteránů s posttraumatickou stresovou poruchou. Menší studie zaznamenaly úlevu, často...
Daniel Hanuš ·

Senioři, kteří se starají o ptáčka, méně trpí samotou
Starší lidé v anglickém Yorkshiru dostali buď andulku, nebo begónii. Po třech letech měli lidé s ptákem více přátel a návštěv. Výzkumníci...
Daniel Hanuš ·

Proč neodstraňovat mech ze střechy kůlny
Zelený mech na střeše kůlny často svádí k čištění před zimou. Biologové v něm ale nacházejí důležitý kousek zahradního prostředí a...
Daniel Hanuš ·

Činčily mají sluch podobný lidskému. Pomáhají výzkumu hluchoty
V roce 1975 naučili dva američtí vědci činčilu rozlišovat slabiky „da“ a „ta“. Zvíře pak bez zaváhání určilo hranici mezi nimi přesně v...
Daniel Hanuš ·

Keporkaci loví ryby do sítě z bublin
Keporkaci dokážou shromáždit ryby nebo kril pomocí stěny z bublin a potom kořist pohltit. Někteří loví sami, jiní spolupracují ve...
Daniel Hanuš ·

Péče o avokádo z pecky v zimě: světlo, voda a teplota
Nejslavnější avokádo světa vyrostlo z obyčejné pecky. V roce 1926 ji zasadil kalifornský listonoš Rudolph Hass a z jediného semenáčku...
Daniel Hanuš ·

Psi cvičení s klikrem se neučí rychleji, než když jim řeknete hodný
Klikr si koupí skoro každý, kdo s pejskem začíná. Má zaručit rychlejší a přesnější učení, takový malý plastový zázrak. Vědci ale v...
Daniel Hanuš ·

Proč kočce kručí v břiše a cvaká jí v puse
Ve tři ráno kočce kručí v břiše a začne mlaskat, polykat naprázdno a cvakat čelistí. Co tyto zvuky mohou znamenat, kdy jde o běžný hlad a...
Daniel Hanuš ·

Kočka nevidí ostře to, co má přímo pod nosem. Pomáhají jí vousy
Pamlsek dopadne na podlahu pět centimetrů před kočičí čumák a kočka se chová, jako by tam nebyl. Čichá vlevo, vpravo, šťouchne tlapkou do...
Daniel Hanuš ·

Proč pes přinese hračku a pak vám ji nechce dát
Pes vám položí slintavý míček k nohám, podívá se vám do očí a čeká. Sáhnete po něm a on ho v poslední chvíli chňapne a odskočí. Vypadá to...
Daniel Hanuš ·

Jak přezimovat olivovník v květináči
Mladé olivovníky v italském pokusném sadu při mrazu kolem minus šesti stupňů přišly o listy. Podobné teploty se mohou objevit i na českém...
Daniel Hanuš ·

Jak dlouho žije pomeranian a na co si u něj dát pozor
Boo měl na Facebooku šestnáct milionů fanoušků a přezdívku „nejroztomilejší pes světa“. V lednu 2019 usnul a už se neprobudil, bylo mu...
Daniel Hanuš ·

Kukačky klamou hostitele vejcem i hlasem mláděte
Kukačka obecná používá několik způsobů hnízdního parazitismu, ale ne každý trik platí pro všechny její hostitele. Některé výzkumy u...
Daniel Hanuš ·

Smí morče jíst hrušku?
Stačí, aby v kuchyni cvakl nůž o prkénko, a z výběhu se ozve pronikavé pískání. Morčata poznají zvuk krájeného ovoce dřív, než ucítí jeho...
Daniel Hanuš ·

Zimní salát a polníček: zelenina, kterou zasejete na podzim a jíte v zimě
Na farmě Eliota Colemana v Maine klesá v zimě teplota hluboko pod nulu a slunce tam svítí sotva devět hodin denně. Přesto odtud v lednu...
Daniel Hanuš ·














Diskuze, komentáře a vaše zkušenosti
Napište nám svůj názor, zeptejte se nebo poraďte ostatním. Vítáme slušné a užitečné příspěvky. Spam, reklamu a nevhodné komentáře odstraňujeme.
Znáte siamskou kočku se zalomeným ocasem nebo šilháním? Jak se podle vás mění představa o ideálu plemene?